11. kapitola

7. května 2008 v 19:28 |  povídky
Mela jsem divnou naladu, takze je to trochu smutnejsi
Otevřu oči a přede mnou stojí Sasuke. Nevšimla jsem si, že viděl náš boj s Orochimarem. Když jsem čekala na útok, skočil přede mne.
"Sasuke!" vykřiknu, když se kácí k zemi. Podepřu mu hlavy "Proč jsi to udělal?" nechápu a z očí mi vyhrknou slzy. "Už jsme si říkal, že bych bez tebe nedokázal žít." Chytnu ho pevně za rukua potoky slz s emi valí po horké tváři. "Děkuju ti Kioko! Děkuju ti, že jsi mi ukázala jaké to je být zase šťastný. Naučila jsi mě smát se, milovat… Ukázala jsi mi svět, ve kterém není na prvním místě nenávist, ale láska….Promiň, že jsem ti nedokázal split tvé přání." Vzpomenu si na své přání, když padala hvězda… Pár vět ho stálo strašné úsilí. "Kioko miluju tě!" chce natáhnout ruku a setřít mi slzy, ale už nemá dost síly. "Prosím slib mi, že nebudeš žít minulostí, ale budeš šťastná. "To ti nemůžu slíbit." Šeptnu a políbím ho. DO polibku vložím celou svou lásku, smutek, bolest.. "Miluju tě, Sasuke. Nikdy na tebe nezapomenu…" Najednou jsou jeho oči jakoby bez života, jeho ruka, držící tu mou, sklouzne dolů. Je konec! Sasuke…proč jsi přede mne skočil? Jak mám teď vydržet bez tvých očí, rozhovorů, polibků, lásky..
Ještě dlouho sedím se Sasukem v náruči. Nevnímám nikoho vedle sebe. Nevšimnu si lidí kolem, kterým také stékají po tvářích slzy, ale necítí takovou bolest. Možná tým 7, který přišli až za ním. "Kioko, pojď už…" zašeptá po delší době Kakashi. Nedokážu se pohnout. A ani nechci.Nechci ho opustit. Nakonec jsem se přede jen odlepila. Přes slzy si sotva všimnu Orochimarova těla, zabila jsme ho. Ale žádnou radost necítím..
Jsem jako tělo bez duše. Dnes je pohřeb, tak uvidím Sasukeho tělo naposledy, nebýt Naruta asi bych na něj zapomněla. "Dnes jsme se přišli naposledy rozloučit se Sasukem. Všichni si pamatujeme na jeho dětství, kdy neměl kamarády a byl arogantní. Později si našel přátelé. Jedna dívka ho dokázala změnit. Stals e z něj veselý kluk, který měl hned spoustu kamarádů a hodně lidí si ho oblíbilo. Dokonce byl ochoten položit svůj život, za osobu, kterou měl na celém světě nejradši. Sasuke, všem nám budeš chybět!" ukončila svůj projev Tsunade, která Sasukeho njedřív moc nemusela, ale v posledních dnech poznala, jaký je ve skutečnosti.
Každý prošel kolem Sasukeho těla, každý se s ním sám rozloučil. Nakonec jsem s ním zůstala sama. Chytla jsem ho za ruku a tiše vzpomínala na chvíle strávené s ním. Vybavovaly se mi naše první rozhovory, přání, smích, polibky… i poslední den s ním a jeho smrt. Po tvářích mi stékají slzy. Naposledy se na něj podívám, naposledy ho políbím, pohladím po tvářích a řeknu "Miluju tě Sasuke! I když nežiješ, v mém srdci budeš pořád!" a odejdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 8. května 2008 v 10:42 | Reagovat

To je krásný a strašně smutný.Pls rychle pokráčko.

2 Tanja-chan Tanja-chan | 8. května 2008 v 13:01 | Reagovat

rychlep okracko....=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama