16. kapitola

11. května 2008 v 23:19 | kioko |  povídky
Když se začínám pomalu probouzet, zahlédnu obličej… "Sasuke!" zašeptám, ale stejně mě uslyšel. "Já nejsem Sasuke, do mého bratříčka mám daleko." Řekne hnusným tónem itachi. "Itachi?" už jsem při smyslech a snažím se dostat z provazů. "Koho jsi čekala?" na tohle neodpovím…radši. "Z toho se nedostaneš. A mimochodem vzal jsem ti chakru." Tak proto jsem tak slabá. "Co mi chceš?" zasyčím vztekle. "Všechno se dozvíš až na to bude ta správná chvíle." Usměje se a chvíli vypadá jak Sasuke. Hezký sen…
"Na tom pláští jsou obláčky! Akatsuki!" vrhne se po tom kousku Sai. "to se dalo čekat" zašeptala si pro sebe Tsunade. "Teď už jen najít jejich úkryt." "!Tak na co čekáte? Pohněte si!" vzteká se Sai. "Co to do něj vjelo?" diví se Naruto. Nato obrátila Hinata oči v sloup. "Jak může bát někdo tk nechápavy?" řekla téměř neslyšně, ale Naruto to přecejen slyšel. "Ahaaa" dojde mu. "OK. Měli bychom to říct někomu z Travnaté, ať nám ppomůžýou s hledáním." Hned poroučí Tsunade (už je ve svém živlu). "Stejně jsou neschopní." Podotkne Naruto. Tsunade mu dá zřejmě v duchu za pravdu, nahlas však nic neřekne. "Jdeme teda už hledat?" ozve se netrpělivě Sai, vůbec mu nevadí že jsou 2 ráno. Hinata za všechny přikývne a vyráží.
Itachi zmizí. Bohužel jen na chvíli. Za chvílise vrátí i s Deidarou (bez ruk vypadá líp), Tobim, Zetsu, Peinem a Sasorim, který měl svojí normální podobu. "Tak jsi ji přece jenom přitáhl?" diví se Deidara. A začne mluvit i na mě. "Ty ses nechala?" Jakmile se usměje málem se osypu. S odpovědí se nenamáhám. "A je to nějaká tichá návštěva." Přidá se i Tobi. Ó bože kam jsem se to dostala? "Ty neumíš mluvit?" naštve se Zetsu, když mu na nic neodpovídám. Místo odpovědi se jen provokativně usměju. Málem chytnu facku, kdyby ho Itachi nezadržel. "Nech ji!" "Copak? Snad jsi nevyměkl?" utahuje si z něho Deidara. Itachi usoudí, že je pod jeho úroveň mu odpovídat a vyžene je. Jsme totiž v jeho pokoji. Začnu se rozhlížet a všimnu si fotky, která mě zaujala už minule. Sice riskuju, ale přesto mi to nedá a opatrně se zeptám. "to seš ty? Naté fotce…" a pohledem na ni ukážu. "CO je ti potom?" vzteká se. Zkusím na něj svoje psí oči. Podle očekávání to zabere a itachi přikývne. "Se Sasukem a tvými rodiči?" vyzvídám dál. Sice ke mně stojí zády, ale i tak poznám jeho přikývnutí. Radši se neptám proč to tu má, na to bude ještě času dost. Itachi už má dost výslechu a odejde.
Pětka z Listové se vyčerpaně připlazí k domu kde bydlí. "Kruci! Celý den hledáme nějaké stopy a nic! Ani jediná zmínka." Zuří Naruto. "Naruto ty jsi čekal, že nám Akatsuki nechají mapu s jejím úkrytem?" zeptá se s ledovým klidem Kakashi. "To není zas tak špatnej nápad!" Tsunade zasáhla dřív než by k té hádce došlo "Běžte spát. Zítra budeme pokračovat." Všichni ji poslechnou.
Už je noc, když se Itachi uráčil přijít. Dělám že spím, nechce se mi s ním nijak komunikovat, bohužel mi to nikdy nešlo. "Nedělej, že spíš!" zavrčí. "Klanět se ti nemůžu, jsem spoutaná!" promluvím chraptivě. To ho rozesměje. "To seš" souhlasí. "Nebude se ti tak blbě spát?" To uhodl, už teď mě bolí celé tělo. "Ne!" řeknu přesvědčivě. Itachi jenom pokrčí rameny a škodolibě zamumlá. "Jak chceš!" Sundá si tričko a jsou mu vidět jeho vymakané záda. Jde si lehnou do svojí měkké, pohodlné postele. Doufám, že nechrápe! Po dlouhém hemlesení a vrtění si i já najdu celkem pohodlnou pozici a usnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama