18. kapitola

13. května 2008 v 19:22 | kioko |  povídky
Itachi se vzpamatoval a za chvíli je předemnou. "Ty budeš utíkat?" usměje se. Pomocí nějakého jutsu jsme hned zpátky. "Máš mě nechat! A ještě jsi mi ani neřekl co tu dělám!" začínám po něm zase křičet. "Zase po mě řveš" směje se. Spoutá mě chakrovými pouty a hodí na židli povalující se kolem. "Co po mě chceš?" chci slyšet odpověď. "Seš tady kvůli tvé chakře a démonu. Tím, že jsi zabila Orochimara jsi nás v tom upevnila a …" "Takže mi vlastně chcete sebrat chakru a démona a tým mě vlastně zabít!" přeruším ho. "Jo, seš chytra! Přesně tohle jsme měli v plánu." Nepostřehnu minulý čas a tiše zuřím. "Začínám mít hlad..Třeba Sasori něco ukuchtil." Odpoví na mého rapla a zmizí. Pohodlně se uvelebím a pomocí jednoho jutsu se dostatu z pout. V duchu děkuju bráchovi, že mě to naučil. Nemělo cenu jít pryč, napřed jsem musela získat svou chakru. Itachi se tak po hodině konečně uráčí přijít, nestihne nic udělat, jsem ryclejší! Spoutám ho stejně jako on mě. "Jak ses z toho dostala?" diví se upřímně. "To je moje tajemství" zatvářím se záhadně a vezmu si zpět svoji chakru. "Sbohem itachi! Chybět mi nebudeš!" a mizím. "Za to ty mě jo!" řekne ironicky, ale to už neslyším. Nevím ani, že se s pomocí ostatních členů Akatsuki dostal z pout a šel za mnou.
Kruci! Kam teď? Můj orientační smysl je pod bodem mrazu…Tak třeba do leva…Začínám se motat v kruhu. A bude hůř…Kolem mě se začínají motat ninjové. Prvních pět zvládnu bez problému, horší je když se na mě sesype dalších sedm a dost dobrých. Jsem vyřízená. Zbyli poslední dva…Pomocí stejného jutsu jako jsem zabila Orochimara, odrovnám i je. Najednou někdo zaútočí ze zadu, nestihnu se otočit a schytám to. Skončím na zemi, ta svině pomalu dojde, aby mě zabil, ale Itachi se objeví za jeho zády a zabije ho. Opatrně mě přenese zpět k Akatsuki. "Zase tě tam musím donést" povzdychne si hraně. Nejsem na tom zas tak špatně…Fyzicky jsem celkem zdravá, ale horší je to psychicky. Ani nevím proč…U Akatsuki jsem už pár dnů a začínám si zvykat, ale domov to není. Chci se vrátit zpět do Konohy. Hlavně mi pořád vadí, když jsem se jdu sprchovat a dovnitř vpadne Itachi. Kdyby aspoň odejde, ale to ne! Pán se musí pořádně podívat a nechce se ani pohnout. Už mám toho očumování dost! Vytáhnu kunai a migznu ho po něm. Itachi teda se zklamaným úsměvem odejde.
Pakkun našel nějakou stopu. "Jsi fakt dobrej!" uzná Naruto. Šestka (i s Pakkunem) se dostala velký kus za Travnatou. Do části, kde ještě nikdo z nich nebyl. "Kde to jsme?" řekla Hinata otázku, která se motala hlavou všem, ale nikdo na ni nedokázal odpovědět. Za chvíli se před nimi objevilo něco jako úkryt. Všichni se rozběhnoutým směrem, doufali, že tam bude Kioko. Cestou je nic ani nikdo nezastavil, nepřepadl… To je nějaký divný. Ale mysleli si, že to jen nikdo nehlídá, ale Kioko tam bude. To se trochu spletli. Byl to dům, který už se pár let nepoužíval a taky podle toho vypadal. Kioko tam nenašli. "Tady stopa končí." Přeruší Pakkun přemýšlení, kde by mohla Kioko být. "Není to třeba jenom nějaká slepá ulička? Nenarafičili to jenom? Akatsuki nejsou tak blbí…" napadne Naruta. "Sakra! To nás nenapadlo..Asi máš pravdu." Uzná Tsunade. "Nikam jinam už stopa nevede…"povzdechl si Pakkun. "Kdo mi teď bude dávat kexiky?" Po odmlce doda "Já už vám nepomůžu" a zmizí. "A jsme tam, kde jsme byli…" "Možná vím, kde by mohli být…" ozve se zamyšleně Kakashi.
"Itachi? Už jsem tu skoro týden a připadám si tu spíš jak na dovolené než že by jste mě unesli" zeptám se a itachi se nebezpečně přiblíží. "Vadí ti to?" a políbí mě. Chci se bránit, ale on mi chytne ruce, že se nemůžu ani pohnout. Přestanu sebou šít, vzdám to (to se nestává tak často). Itachi přestane. To se mi nelíbí…A pro změnu začnu líbat já ho. Zrovna v tom nejepším nás přeruší Deidara. "Nechci rušit, ale možná by vás to mohlo zajímat." Směje se. Neochotně ho následujeme. Před Peinem klečí nějaký maník z Konohy. "Yutaka?" poznám ho. "Co tu chce?" zeptám se Itachiho. "Uvidíš" odsekne. Víc říct nestihne. Dovnitř vpadne skupinka s Kakashim v čele. Začíná boj! Lidi z Listové se mě a další jejich oběti snaží pomstít. To si nemůžou nechat Akatsuki líbit…Itachi se zrovna snaží zabít Saie. Zabila jsme Yamatu a snažím se zachránit Saie. "Itachi ne! Nech ho žít, prosím!" "Jestli si myslíš, že ho nechám žít kvůli tobě…šeredně se pleteš!" vyštěkl nenávistně a chladnokrevně ho zabil. "Ty hajzle!! Jsi profík, sám jsi to řekl. City nemáš a ani nikdy mít nebudeš! Všechny kolem jenom využíváš, hraješ si s nima. A já myslela, že.." nedokončím větu . Místo toho přivolám svého démona a sažím se ho zabít. Chuť by byla a velká… Musím si dát pozor na jeho oči…Mám strašnou chuť podívat se mu do nich, ale to by byla sebevražda…
Naruto je vážně zraněný a Tsunade ho ošetřuje. Já, Kakashi a Hinata se snažíme pozabíjet zbytek Akatsuki. Užjich moc není, zbývá jenom Itachi, Sasori a Pein. Já se navzájem vraždím s Itachim. Pein se vrhne na Kakashiho a Hinata právě taky kohosi dorazila. Teď jí zbyde Sasori….Tsunade má největší starost oživit Naruta…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 13. května 2008 v 20:15 | Reagovat

To je úžasný!!!PLs rychle pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama