19. kapitola

14. května 2008 v 17:08 |  povídky
Kakashi začíná zabíjet Peina a Hinata si taky nevede špatně, jenom já jsem na tom trochu hůř. Někdo mě bodl kunaiem do břicha. Za chvíli se tu objeví nějací ninjové z Travnaté. Jestli si mysleli, že nám pomůžou speltli se. Zbytek Akatsuki využil chvíle nepozornosti a zmizeli (jak jinak). Všichni se doplazíme k Narutovi a mrtvole Saie. Pokud se Naruto dostane brzo do nemocnice, přežije to. Tsunade neváhá a hned se i se zbytkem vydává pryč. Jen já tu ještě zůstanu se Saiem. Dívám se na něj jako na obrázek, jako kdybych ho mohla pohledem oživit. Je mi stašně líto co se stalo. Sai byl prima, jenom neuměl dávat na jevo city a tak používal příručku…Zase řvu jako želva. Pomalu se ze mě stává chudinka. "Co ty tady ještě děláš?" uslyším za sebou ledový hlas. "Profíci mi zabili dalšího kamaráda. Jestli ti to nebude vadit, tak bych se s ním ráda rozloučila!" řeknu nenávistně. "Tak si pohni, půjdeš se mnou." Mluví se mnou jako se psem. "Ani mě nehne." "Když ne po dobrem, tak po zlem." Nemám sílu bojovat a Itachi to ví. "Snad nejsi unavená" posmívá se. "Ne-e!" zašeptám, ale víc nemůžu. Rána začíná dost krvácet. Ovšem takovou radost, abych se před ním skácela, mu neudělám. "Neteče ti krev?" všimne si trochu brzo Itachi. "Ne…jak jsi na to přišel?" zeptám se ironicky. Musím se opřít o nějaký šutr, jinak bych omdlela. "Přestaň si hrát na hrdinku. Někdo tě musí ošetřit, jinak vykrvícíš." Hraje si na chytrého a chce mě odnést, ale já zacouvám. "Nešahej na mě!" víc říct nestihnu, prořože omdlím. "Seš vždycky tak tvrdolhlavá?" vezme mě do náruče a odnese do nového, provizorního úkrytu. Zavolá nějakou osobu ať mě ošetří. Ránu mi zašije a odejde se slovy, že potřebuju odpočívat. Když se probudím, zažiju menší šok - uvidím Itachiho. "Co tu děláš?" zeptám se překvapeně. "Čekám až se probudíš." Odpoví klidně. "Proč?" "Jak ti je?" neodpoví, ale radši změní téma. "CO je ti potom?" "Zachránil jsem ti život!" "Nevěříš si trochu? Kvůli tobě sem byla zraněná!" "TO co jsem říkal, že jsem su s tebou jenom hrál, nebyla pravda…" "Zklapni!" přeruším ho. Nechci to slyšet. Chci se postavit a odejít, ale nohy mě zradí. Sotva se postavím, podlomí se mi a já sletím zpátky do postele. "Nemůžeš nikam jít. Napřed musíš dostat sílu." "Ale vedle tebe dostanu jenom vztek!" Itachi si povzdychne. "Už mě to nebaví!" "To jsem dva" Nechá to bez odpovědi a začne líbat. To je mnohem lepší než hádky. "Zůstaň tady" zaprosí. "Nemám důvod." "Já ti nestačím?" usměje se seběvědomě. "Ne! Tebe nenávidím!" snažím se znít přesvědčivě, ale moc se mi to nedaří. Vím, že to co říkám není pravda. "Určitě?" nevěří. Díváme se navzájem do očí. "Miluju tě." Řekne nečekaně. "Ty přese nemáš city." Zašeptám. "Neměl jsem, ale ty jsi je ve mně zase probudila."
"Itachi! Itachi pojď sem!" volá Pein zvenku, takže nestihnu odpovědět. Následuju Itachiho a jdu se taky podívat, co se stalo. Aktasuki zase s někým bojují. V jednom z mladých maníků poznám svého bývalého kamaráda z Písečné. Sasori ho zrovna podřízne. Mám toho dost! Vrátím se, abych si sbalila pár svých věcí. Po malém zaváhání načmrkám na papírek krátký vzkaz.
Itachi já musím odejít. Nemůžu se dívat, jak zabíjíte mé přátele. Ty mi budeš chybět, ale prosím nehledej mě. Miluju tě!
Kioko
Jsem zbabělá, ale nedokázala bych mu to říct do očí. Naposledy se na něj podívám, jak je celý od krve a zmizím.
Za dva dny jsem zase zpátky v Konoze. Jako kdysi i teď jdu napřed za Tsunade, abych jí oznámila, že žiju. "Jsem ráda, že tě zase vidím." Směje se Tsunade. "Už jsme se obávali, že tě Akatsuki taky zabili." Zakroutím hlavou a zeptám se na Naruta. "Už je v pořádku…Určitě tě všichni rádi uvidí." Vyhodí mě slušně Tsunade a vrátí se k papírování.
K Hinatě půjdu ráda! Když zazvoním doufám že je při něčem s Narutem nevyruším. "Kioko? Ahooj!" vítá mě nadšeně Hinata. "Pojď dál! Musíš mi vyprávět všechno co se stalo." Z toho nejsem nadšená, ale přikývnu a u teplého čaje jí všechno řeknu. "Itachi a zamilovanej?" směje se Hinata. "Těžko. Jenom se chtěl pobavit." Zklamu ji.
Už jsem v Konoze měsíc, baví mě plnit různé mise. Jsem tady spokojená, ale ne šťastná. Jdeme si s Kakashim, Narutem a Hinatou (Sakura je ještě pořád pryč) pro další misi, když se mi zdá, že sem uviděla Itachiho. Zakroutím nad tým hlavou, že se mi to určitě zdálo. Čím víc se približujeme, tím víc o tom pochybuju….Je to Itachi! Všimnu si ho jako první a zůstanu stát. "Stalo se něco?" diví se Hinata. "Ne!" zalžu a pokračuju. Dělám, že ho nevidím. S tým se nespokojí a jde směrem ke mně.
Začínám panikařut. Pošlu ty tři napřed s tým, že se musím pro něco vrátit. Skutečně se otočím, ale jen proto abych počkala až Itachi dojde. "Co tady děláš?" "Měl jsem se tady s někým sejít." Odpoví. Nenechám na sobě znát zklamání, nevím co jsem čekala... "Aha." A chci odejít. "Počkej! Kdy budeš mít čas?" "Nevím. Teď musím za Hokage!" nechám ho tam stát.
Hinatu a spol. dohoním až před budovou Hokage. "Máš to?" zeptá se Naruto. "CO?" vylekám se. "To kvůli čemu ses vracela…" napoví Hinata. "Aha…Jo…to mám." Odpovím, ale to už jsme před dveřmi Hokage a jdeme dovnitř. Snad nebude Tsunade dlouho vykecávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 14. května 2008 v 19:50 | Reagovat

Kawaii.Pěkný.Pls rychle další dílek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama