20. kapitola

15. května 2008 v 17:55 | kioko |  povídky
Tsunade začne s proslovem hned po našem příchod "Jsem ráda, že jste přišli tak brzo…Abych to zktátila! Vaší misí je najít a přivézt, popřípadě zabít Akatsuki. Kioko určitě ví, kde je najdete, pokud se už nestihli někam schovat. To musíte zjistit sami. Máte velkou šanci uspět! Sampozřejmě nepůjdete sami, ale s pár ANBU." Jsem ráda, že už jenom dopní pár důležitých věcí a propustí nás. "Zítra v osm ráno vyrážíme!" dodá ještě Kakashi a zmizí. Naruto s Hinatou jdo na ramen a já se jdu projít na sochy Hokagů. To nám nemohla zadat jinou misi? Tuhle misi určitě nesplním… "Kioko!" známý hlas mě vytrhne z přemýšlení. "Itachi!" mám chuť skočit mu kolem krku, ale naštěstí se ovládnu. "Co tu děláš?" "Už jsem tu říkal, že jsem tu měl s někým schůzku." Odpoví s úsměvem. "Vy tady máte dalšího špeha? Jo to jsi říkal, ale já myslela co děláš tady, na těch sochách." Vysvětlím polopaticky svou otázku. "Myslel jsem si, že se půjdeš projít po tom co ses dozvěděla zadání tvé další mise. A kdysi jsi mi říkala, že je tohle tvé nejoblíbenější místo v Konoze…" "Jak víš o té misi?" divím se. "Zapomněla jsi, že tu máme špeha?" hodí po mně zajímavý pohled. "Měla by jsi mě zabít!" "Měla, ale to bych nikdy nedokázala" přiznám a políbím ho. "Kioko! Nesmíš nás prozradit." "Ne…Ale ani je nemůžu přivést na špatné místo." "To mi moc nepomůže. Musím jít…Varovat ostatní." Nejde hned, ale až po dlouhém polibku.
Mám podezřele dobrou náladu. Celá vychlamaná seběhnu do Konohy a zamířím k domu Hinaty. Otevře mi Naruto jenom v kalhotech (v tom spěchu si je zapomněl i zapnout) a rozcuchaný. "Neruším?" zeptám se nevinně a zadržuju smích. "Vůbec ne!" nahodí pohled já nic, já muzikant. Jdu dovnitř a v kuchyni narazím na Hinatu. "Co se stalo? Jen záříš…" všimne si. "Nechceš se projít?" odpovím otázkou. Hinata pochopí a přikývne.
Ujdeme pár metrů a uslyšíme za sebou hlas, obě se otočíme a hledíme do Kisameho ksichtu. "Itachi s tebou dost riskuje, ale já to s chutí napravím…" řekne a chce mě zabít, ale itachi je rychlejší. "Na to zapomeň!" nezabije ho, ale zraní tak, že není schopen pohybu. Ostatní Akatsuki jdou i s Itachim za Hokage a určitě to nebude jen zdvořilá návštěva. Hinata celou dobu stojí, ani se nepohla. Chytnu jí za ruku a táhnu k Tsunade. Když tam doběhneme Kakashi a Tsunade se už vraždí s Akatsuki. Chvíli se na to dívám neschopna pohybu,a le když namíří smrtící ránu na Tsunade proberu se. Tsunade se jí naštěstí vyhne a následně ho zabije. Já začínám bojovat se Sasorim. Itachi dá hned na to další smrtící ránu určeno u pro Tsunade. Nemůžu jí nechat zemřít! Stejně kdyby nebylo mě, tak tu akatsuki ani nejsou. Radši by se někde schovávali…Naštěstí jsem blízko…stihnu si před ni stoupnout. Ucítím strašnou bolest a sesypala se dolů. "Kioko! Nééé!" zařve Itachi a klekne si vedle mne. Všichni přestali bojovat, už stejně není s kým… Kromě Itachiho jsou všichni z Akatsuki mrtví. "Proč jsi to udělala?" ptá se roztřepaným hlasem Itachi. "Nemohla jsem dopustit, aby Tsunade kvůli mně zemřela…" "CO to plácáš?" podiví se Tsunade upřímně. "To je jedno…" nechce se mi to vysvětlovat, ani an to nemám čas. Itachimu se rvou do očí slzy. Je na stejné pozici, jako jsem byla já před pár měsícama… "Jak jsi mě tu mohla nechat? Miluju tě a nedokážu bez tebe žít. Potom co jsi odešla…ten měsíc byl k nevydržení…" "Miluju tě." Řeknu mu s pohledem do jeho od slz mokrých očí. Nemám sice moc síly, ale stejně mu toho chci tolik říct… "Nenáviděla jsem tě za smrt bráchy a potom i za Sasukeho, ale…" "Nemluv…vyčerpává tě to." Přeruší mě a otočí se na Tsunade. "Ty jsi přece medic-ninja tak jí pomoc!" Tsunade smutně zakroutí hlavou. "Nedokážu jí pomoct já ani nikdo jiný…Tvé jutsu bylo silné." "Itachi…vím, že zemřu. Ale ještě před tím, než se to stane chci abys věděl, že jsem ráda za to co se stalo…" nemám sílu to doříct. "Milu…" chci to doříct, ale už to nestihnu, moje ruka klesá z Itachiho ramene…už nic necítím…nic…. "Kioko!" třese se mnou Tsunade, ale nic se nestane. Itachi se s tým nechce vzdát jen tak a chce mě oživit pomocí nějakého složitého jutsu, přestože by ho to stálo život. "Itachi!" přeruší ho Hinata, která celou dobu brečela "Nemá to cenu…"
Na pohřeb přijde skoro celá Konoha a i pár dávných kamarádů z Písečné a nechybí tu ani poslední člen Akatsuki - Itachi. Bylo mu jedno, že je na jeho krk vypsaná odměna, že mu hrozí buď zatknutí nebo smrt…Jenom se chtěl s Kioko naposledy rozloučit.
"Všichni co jste tady jste se přišli rozloučit s Kioko. Nebyla to jen jedna z ninjů bránící naši vesnici. Byla to naše přítelkyně, kamarádka byla vždycky po ruce, když jí někdo potřeboval. Obětovala svůj život, kvůli mně a jí ji za to jsem strašně vděčná… Ale nějaké jí blízké osoby by jistě byli radši kdyby to neudělala… Kioko! Děkujeme ti za vše co jsi pro nás udělala. Nikdy na tebe nezapomeneme, budeš nám chybět." Dokoktala svůj proslov Tsunase, ono se špatně mluví a zároven brečí. Itachi počká v koutu až všichni zmizí a jde za ní. Myslel si, že nemá city, ale stačio, aby se objevila jediná dívka a poznal co znamená slovo milovat. Dokonce pochopil Sasukeho, že obětoval svůj život. Udělal by pro ni to samé. Itachi musel odejít, ale nemohl se od ní odtrhnout…Přál si, aby se teď zvedla, chtěl vidět zase její ohničky v očích, uslyšet její smích….Nic z toho se mu už nespní…Musel ji opustit. Kioko zemřela a s ní i naděje, že by se stal z Itachiho šťastný člověk, který ví co zanmenají city a bez nenávisti…
KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 15. května 2008 v 18:27 | Reagovat

kawaii.Smutný ale sugoi.

2 sakuraka sakuraka | 4. října 2008 v 20:38 | Reagovat

ty jo proč dělaš furt tak smutny konce ale jinak kawai a teď moment jdu se vybrečet

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama