"Ale, ale ..koho pak to tu máme?" ozval se známý hlas. Z poza stromu se objevili Sasori, Itachi a Deidara.
"Není vás nějak málo?" zeptám se pohrdavě.
"Na vás bych stačil sám" fandí si Deidara
"Máte 2 možnosti...buď nám dáte toho Jinchuriki po dobrém nebo po zlém.."
"Nedáme vám ho vůbec" stavím se do bojovné pozice.
"Kioko-chan…minule si byla taky taková odvážná a moc dobře to nedopadlo!" zachechtal se Itachi. To už nevydržím a začínám bojovat jako první (Naruto chudák byl pozadu) a ostatní se hned přidávají. Začal nemilosrdný boj…Sasuke de po Itachim, já s Narutem po Deidarovi a Kakashi se Sakurou po Sasorim, který už začal se svým loutkovým představením.
Deidara se okamžitě vznáší do oblak. Byla bych bez šance, nebýt mého démona v podobě ptáka. Když si vzpomenu na začátky s ním, když si se mnou dělal co chtěl…Ale teď už ho pevně ovládám já. Deidara hledí hodně vyjeveně, využijeme momentu překvapení a zaútočíme. Mezi tím si to rozdáví i Sasuke s Itachim. Vypadá to, že Sasuke prohrává, ale i Itachi má pár bolestivých ran. I Kakashi se Sakurou si vedou dobře. Sakura má výhodu, kterou hodně využíva - už se Sasorim bojovala…v mnoha případě ví slabiny jeho loutek.
"Tak to by stačilo" pomyslím si a přitvrdím. Deidara už přišel o jednu svoji ruku a vypadá to, že smrti neunikne. Ale projeví se jako srab….Pomocí jedné zakázané techniky radši zmizí!
Itachi začal porážet Sasukeho, ale když viděl, že Deidara zmizel a Sasori ho chce napodobit s pohrdavým úšklebkem prohodí "Pokračování příště, bratříčku" a zmizí taky.
"Slavní Akatsuki se nakonec ukázali jako zbabělci" prohodím.
Já a Kakashi jsme dopadi nejlíp, Sakura a Naruto mají jen pár neškodných ran, za to Sasuke je ošklivě poraněný na noze. Ani nemůže pořádně chodit. Naštěstí se už stmíva, takže se utáboříme, rozděláme oheň a Sakura Sasukeho ošetří.
Dívám se do plápolajících plamínků. Bojovali jsme, dokonce jsme měli i přesilu a my prohrajem! Vypadalo to, že je porazíme..Kdyby nezmizeli tak by se to možná i podařilo…Ale neměli napadnout Konohu?
"Kakashi? Jakto, že věděli kde jsme?"
"To nevím…Stopy jsme za sebou nenechali..Někdo jim musel říct kam jdem." Přemýšlí na hlas.
Už je pozdě a všichni usli(aspon si to myslím),ale mě se to nepodařilo. Nakonec jsem svou snahu vzdala a šla se projít. Najednou jsem uslyšela někoho za sebou!
To je kawaii povídka.Líbí se mi.Pls rychle přidej další díl.Moc se těším.