6. kapitola

3. května 2008 v 15:23 |  povídky
V Travnaté jsme dostali špatné zprávy od Tsunade.
Konohu napadli Akatsuki. Už zničili půlku vesnice,
ale naštěstí ještě nikoho nezabili. Hledají tebe Naruto.. Neví kde jste.
Zatím zůstaňte v Travnaté, dokud nezměním rozkaz.
A dávejte na sebe pozor.
Tsunade
Všem zmrzl úsměv na rtech. Nejradši bych se vrátila a bojovala za Konohu. Musím aspoň vědět jak to tam vypadá. Nemůžu jen tak zdrhnout. Jedině, že bych si něco vymyslela.
"Kakashi, my nic nevíme co se děje v Konoze. Co kdybych se tam vrátila, okoukla to a vrátila se zpátky?" zeptám se opatrně.
"Sama?"
"Ne se mnou!" hlásí se hned pohotově Naruto.
"Já půjdu taky." Přidala se Sakura.
"Nemůžete jít všichni. Musíme to udělat vyřazovací metodou. Naruto - ty nepůjdeš, protože by tě mohl přemoct tvůj démon. Sakuro - kdyby Akatsuki napadli i Travnatou, jsi medic ninja, takže tě budeme potřebovat.Sasuke - ty si skvěle bojuješ, ale zvládli bysme to bez tebe. Zaleží jenom na tobě, jestli se chceš vrátit." Rozhodne Kakashi.
"Půjdu, nenechám svoji rodnou vesnici na holičkách." Rozhodne se okamžitě Sasuke.
"Dobře… tak za 10 min buď připraven na cestu. Nesmíme ztrácet ani minutu."
"Hodně štěstí" popřejeme nám Sakura, když už vyrážíme.
Pohybujeme se po korunách stromů, je to bezpečnější.
"Proč tak strašně chceš zachránit Konohu? Tvoje rodná vesnice je přece Písečná ne?" napadne Sasukeho.
"Ne, já jsme se narodila v Listové. Po tom co se stalo mým rodičům jsme se s bráchou přestěhovali do Písečné." Moje odpověď ho překvapí.
"Opravdu?" ale nečeká na odpověď. "Co kdybychom si odpočinuli, zítra tam dojdeme. Už je tma."
"Dobrá" souhlasím. A kousek odsud se utáboříme. "Zajdu pro dřevo" nabídnu se. A za chvíli už oheň vesele plápolá.
"Do Konohy zítra dojdeme až v noci. Co uděláme?"
"Projdeme tam nenápadně a zjistíme co všechno zničili. Potom se podle toho zařídíme." Rozodnu. "A teď už jdu spát. Jsem utahaná."
Lehneme si se Sasuke vedle sebe. Najednou ze mě všechen spánek spadl. Otočila jsem se na tu stranu kde spal Sasuke, abych zjistila, že mě pozoruje. Chvíli si dáváme do očí. Pak se nakloní, aby mě políbil. Napřed váhavě, jako by se ptal jestli může…Odtrhne nás od sebe až nějaký divný zvuk. Vyskočíme a jdeme se podívat co to bylo. Nic zajímavého. Jdeme zpátky, ale za tu chvilku se uhasil oheň. To potěší. Lehneme si teda vedle a ruku v ruce usneme.
Ráno brzo vstáváme a už se vydáváme na cestu. Nic nás nepřekvapí takže jsme do večera v Konoze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama