láska nebo hra - kapitola5

27. května 2008 v 20:03 | Kioko |  povídky
"Kamarád?" nechápe Sakura. "Sasuke!" šeptne Shin. "Ty si jako myslíš, že mě bude hledat a ty ho zabiješ?" "Zabít? Ne…co bych z toho měl? Já ho jen chci donutit, aby mi dal co slíbil!" vysvětlí 2. maník. Shin i Jun se na růžovovlasou dívku dívají jako na obrázek. "Váš plán má jeden háček….Jestli mě bude někdo hledet, Sasuke to nebude!" posmutní Sakura. "Stalo se něco?" všimne si Shin. "Ne…." Sakura se přemůže a usměje se na něj. "Co vám slíbil?" zajímá se Sakura. "To tě nemusí zajímat." Odbyde ji Shin. Sakura se k němu nebezpečně přiblíží, mají mezi sebou mezeru asi 2cm. Sakura si všimne jeho strnulosti, usměje se a zeptá se. "Co si myslel?" Shin by jí to i řekl, ale Jun zasáhne. "Do toho ti nic není!" Sakura si zahraje na naštvanou. "Když už jste mě unesli mohli byste mi aspoň říct proč!" "Vadí ti, že jsi tu?" Shin se zeptá naoko lhostejně, ale odpověď ho zajímá. "No…Zatím nemám důvod si stěžovat" Shin spokojeně přikývne. Sakuře začíná být víc a víc sympatičtější…Jestli tu bude ještě dlouho, tak to nedopadne dobře. Myšlenky ji přerušá kručení v břichu. Sakura se začervená a Shin pracně zakrývá smích. "Asi už máš hlad…Udělej si pohodlí…něco ti donesu." Sakura ho poslechla, už byla rozvalená na gauči když donesl plný talíř nečeho voňavého. "HM…To vypadá dobře. Co to je?" Jun se usměje. "radši se neptej." Sakura ho poslechne a pustí se do jídla, za chvíli už to má celé v sobě. "Mňam! To bylo super!" uzná Sakura. Shin sletí na židličku s potěšenám úsměvem. "Já ti říkal, že jí to bude chutnat!" Jun obrátí oči v sloup "Nemachruj!" Sakura je chce oslovit, ale pak si uvědomí, že neví jak se jmenujou. "Jaks e jmenujete?" "Já jsem Shin!" představí se ten hezčí a ten druhý ho doplní. "A já Jun!" Sakura se usměje a chce se taky představit. "A já jsem…." "Sakura!" doplní ji oba kamarádi najednou. "Jak to víte?" podiví se dívka. "Sasuke nám o tobě a Narutovi vyprávěl." Vysvětlí Shin. "A co?" Sakura je napjatá jako struna. Jun se pustil do tlumočení Sasukeho. "Jak utekl od Orochimara nešel hned do Konohy, byl asi 3měsíce u nás. Napřed ze sebe dělal bezcitného frajera, ale pak se rozkecal a pár věcí nám o sobě řekl…Litoval toho jak tebe a Naruta odkopl..Doufal, že Naruto mu odpustí, ale věděl, že to co udělal tobě…že na to nikdy nezapomeneš. Tobě ublížil víc, když tě odkopl." "Takže víte všechno…"Zkonstatovala Sakura a nebyla zrovna nadšená. Shin přikývl. "Sasuke byl chudák, potřeboval se někomu svěřit." Sakura vybuchla. "Takže Sasuke je vlastně citlivý chlapec, kterého nikdo nechápe a za nic nemůže!" Nemohla se na ně dívat, utekla. Utíkala pryč..co nejdál!Chtěla utéct i před svýma myšlenkama, ale to se jí nemohlo podařit. Shin ji dohonil. "Sakuro počkej!" Sakura ho ignorovala. Shin ji chytl za ruku a tým ji donutil zastavit. Otočila se na něj, měla chuť ho zmlátit, ale uvědomila si, že on za nic nemůže. "Pusť mě!" zavrčela. Shin zakroutil hlavou. "Nenechám! Pojď se mnou zpátky…Aspň do zítřka." Sakura sice zrovna neskáče nadšením, ale jde za ním. "Nejsi unavená?" zeptá se jí starostlivě Jun, když se vrátili. Sakura chtěka být sama, přikývla. Shin ji dovedl do pokoje a s přáním dobrou noc odešel. Sakuře se nechtělo spát, sedla si na parapet a dívalas e na zapadající slunce. Vzpomněla si na noc před mnoha lety. Taky tak seděla u okna, ale plakala. Tehdy nemohla uvěřit odchodu Sasukeho. Od té doby se hodně věcí změnilo, ona se změnila…Začala nenávidět Sasukeho z celého srdce…Vzpomínky ji okolébaly. Shi šel nakouknout do jejího pokoje a kdyý viděl její opzici, vzal ji do náruče a přenesl na postel. Ještě se na ni chvíli díval s okouzlujícím pohledem a potom odešel - radši.
Celý dům ještě spal, kromě Sakury. Růžovovlasá dícka se probudila s úsměvem na rtech a k dobré náladě ji pomohlo i sluníčko, které ji svítilo do pokoje. Sakura se orientovala v domě až našla kuchyn. Ze zásob, které nebyly moc velké udělala bohatou snídani.Zrovna dovřila kafe a přeišel Shin s ještě slepenýma očima. "Dobré ráno!" Pozdravila ho Sakura vesela a Shin jen přikývl. "TO je pro mě?" podivil se po chvíli Shin. Sakura přikývla a odešla, aby se v klidu najedl. Kolem domu byl krásný výhled. Sakura neodolala, lehla si do trávy a opřela se o strom. Začala si hrát s květinou a ucítila na sobě pohled. Pootočila hlavu tým směrem, aby uviděla krásné zelené oči, které ji pozorují. Shin k ní přišel blíž, sedl si vedle ní a nežně, jako by se ptal jestli může ji začal líbat. Sakuře se to líbilo, objala ho kolem krku a polibky mu oplácela. Ani jeden z nich netušil, že je někdo pozoruje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 28. května 2008 v 19:41 | Reagovat

Wow to je .....zejímavý.Super.Rychle pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama