Červen 2008

Kiba a Hinata

30. června 2008 v 11:58 | Kioko |  Naruto obrázky

Co všechno musíš obětovat ke štěstí - Kapitola 3

30. června 2008 v 11:46 | Kioko |  povídky
Ráno vstal s úsměvem na tváři, asi se usmíval celou noc… není divu. Zdálo se mu krásný sen o Hinatě, jen už si ho moc dobře nepamatoval. Jěště než se zvedl z postele, přemýšlel co dnes bude dělat. Rozhodl se trénovat, mohl by se zase pokusit porazit Kakashiho. Zdálo se mu to jako dobrý nápad, utíkal na cvičiště. Jeho sensei tam jěště nebyl, bral kunae a snažil se s nima trefit do stromu, překvapivě se trefil pokaždé kam chtěl… Po chvíli ho to nebavilo, divil se, že tu Kakashi jěště není. Ozvala se za ním rána, stál tam Kakashi se svým tradiční xichtem. "Naruto dnes žádný trénink nebude, máme misi." Naruto vykulil oči, dnešek byl vážně dobrý den... Kakashi mu už jenom řekl kdy a kde se sejdou a zase zmizel… Naruto šel pomalu domů pro nějaké věci, nespěchal, stejně bude na svého sensee čekat.
Trefil se, už čekal u brány aspoň 20 minut a on nikde…ani Sai. Po dalších 20 minutách Kakashi přišel s divným xichtem. Ani se nenamáhal s nějakou trapnou výmluvou, jak mýval ve zvyku. Naruto se chtěl zeptat co se stalo, ale Kakashi ho předběhl. "Sai tu jěště není?" Dočkal se jen záporného zakývání. "Sakra! Tak to myslel vážně!" Naruto stále nic nechápal, ale Kakashi jenom kývl hlavou na znamení ať už jdou a pustil se do vysvětlování. "Byl jsem u Tsunade, aby mi vysvětlila zadání naší mise…a vtrhl tam Danzo, jak jinak. Napřed nám chvíli pozoroval a pak se škodolibým úsměvem řekl, že Sai už nebude s náma v týmu, jako by se nechumelilo…Ani to nevysvětlil, jen zase odešel. Oba jsme na nho čuměli, jako by spadl z Marsu, nepochopil jsem proč…" chvíli se odmlčel, nečekal, že by mu to mohl Naruto vysvětlit a zase pokračoval. "Naší misí je zajít do Travnaté a dovézt nějakého ninju v důchodu do Konohy, už je oparvu starý, moc dobře nevidí a se zrakem na tom taky není nejlíp…Mělo by to být v pohodě!" Naruto se tomu musel začít smát, když si představil jak nějaký starý děda bude bojovat proti Akatsuki. Nic takového se naštěstí nestalo, prošli v pohodě tam i zpátky aniž by je někdo přepadl. Kakashimu se ulevilo, kdyby se tu objevilo pár černých pláštů s mráčky jako krev, asi by byli v pytli.
Ninja z Travnaté už byl unavený po tak dlouhé cestě, ani nešel za Hokage, napřed mířil do postele v budově, kam ho Kakashi s Narutem dovedli. Ti 2 už za Tsunade museli jít… Kakashi zaklepal a vešel s Narutem v zádech, překvapil je pohled na Hokage, byla k nim zády, stála u okna a pozorovala Konohu… Narutovi se zdálo, jako by zase myslela na Dana a v očích se jí leskly slzy…Tsunade si jich všimla a zase se začala chovat normálně. Kakashi ji řekl jak probíhala jejich mise a Naruto se u toho mračil. Tsunade ho pobídla. "CO se ti zase nelíbí?" Nenechla se přemlouvat. "Už víš kdo bude s náma v týmu? Je nás trochu málo… a proč odešel Sai?" Povzdychla si… "Jěště pořádně nevím, koho by sis tak předstaoval? Sai se mi nesvěřuje, ale třeba to bylo kvůli Sakuře. Ty o tom nic nevíš?" probodávala ho pohledem, došlo mu proč, radši začal mluvit o něčem jiném. "Mohla by to být holka…" "třeba Ino? Nebo tenten a Hinata…" Kakashi se zamyslel, z těch tří by bral jen jednu. "CO kdybychom se zeptali Hinaty?" Tsunade přikývla a zavolala Shizune, ať ji zavolá. Naruto ji předběhl. "Co kdybych se jí napřed zeptal já?" Tsunade byla překvapená, ale znovu přikývla. Naruto se vesele obrátil a běžel ji najít.
Nebyl to takový problém, spatřil jiza chvíli. Hrála si s Akamarem, hladila ho a na psovi šlo poznat, že se mu to líbí. Chvíli je pozoroval se zasněným úsměvem, pak za nima zaběhl a Hinatu požádal, jestli by se s ním nešla projít. Dívka na něj vykulila oči, nebyla si jistá, jestli se jí to třeba jenom nezdá… Pomalu vstala a zamířila k sochám Hokagu. Naruto chvíli mlčel, pak už to ale nemohl vydržet a začal nenápadně vyzvídat. "Jak se ti líbí v týmu?" Hinata zrovna tohle nečekala… "Líbí…Kiba i Shino sou v pohodě…Ale nejlepší je Akamaru! Proč se ptáš?" "Protože…když Sakura odešla…tak nám chybí jeden člen týmu a … mě napadlo, že by jsi to mohla být ty" Nešlo dost dobře pochopit co tím myslí, ale jí to došlo. Zastavila se a dívala se mu do očí. Naruto napjatě čekal na její odpověď. "Naruto… já bych ráda, ale…" "Žádné ale, bábí Tsunade s tým bude souhlasit ale… jenom jestli chceš!" Usmála se, ten úsměv mluvil za vše...

Naruto 101

30. června 2008 v 10:56 | Kioko
good dil :D


Co všechno musíš obětovat ke štěstí - Kapitola 2

27. června 2008 v 21:33 | Kioko |  povídky
Naruto nemohl být pořád schovaný doma, stejně už neviděl denní světlo několik dnů. Nechtěl ven…stejně by na něj všichni jen čuměli, ukazovali, něco si špitali, ale do očí by mu nic neřekli… Dnes se ale rozhodl, že se na to vykašle, chtěl jít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu. V hloubi duše se chtěl jenom potkat s Hinatou, ale nepřiznal se to. Považoval za velkou náhodu, že vyšel zrovna když ona procházela kolem. Řekl jí jenom "ahoj!" a pokračoval dál. Měl pravdu, všichni na nho ukazují. Radši rychle zamířil do lesíku…
Sakura se konečně rozhodla zajít za Tsunade a promluvit si s ní. Slušně zaklepala a vešla. Hokage se netvářila zrovna nadšenš, al eodložila papíry a zeptala se. "Sakuro, co potřebuješ?" Růžovovlasá dívka se povzbudivě usmála a nejistě zašala vysvětlovat. "Tsunade sama… já… Chci odejít z Konohy!" Prsatá blondýna prudce vstala, Sakura si toho nevšímala. Přešla k oknu a pozorovala listí na stromech, jak padá k zemi…padají stejně jako její naděje. "Nemůžu tady zůstat. Už když Sasuke odešel k Orochimarovi, měla jsem problém vypořádat se s tým. Každý den jsem vstávala s nadějí, která se den ode dne zmenšovala… Všechno mi ho připomínalo, bolelo to, ale nemohla jsem na nho zapomenout. Teď už si nemůžu nic nalhívat, vím, že se nikdy nevrátí… Navíc ho zabil Naruto, člověk, kterého jsem považovala za přítele... Nenávidím ho!" Tsunade se zarazila, myslela, že na Uchihu zapomněla… Hned na to si vzpomněla na Dana, někdy to nejde, i když vzpomínky bolí… Hokage nezbývalo nic jiného než přikývnout, ještě chvíli se babili a Sakura se spokojeným úsměvem odešla.
Pár metrů od budovy Hokage potkala Sae. "Ahoj Sakuro! Už je ti líp?" pozdravil s blbým úsměvem a ještě blbší otázkou. Dívka přikývla a ještě dodala. "Jo! Důležité je, že za chvíli vypadnu." Celou dobu šli někam směr les, ale ted se Sai zmateně zastavil. "Cože?" Sakura dál pokračovala… "Nemůžu tady zůstat…" černovlasý maník tetokrát bez úsměvu ji sotva rozumněl, doběhl ji a chtěl se zeptat, jestli by nezůstala aspoň kvůli němu, ale nestohl to. Oba najednou spatřili blonďáka s oranžovou mikinou, jak leží opřený o strom. Naruto vstal…měřil se se Sakurou nenávistým pohledem. Zelené oči uhly dřív…odešla. Naruto se taky obrátil a šel domů… Sai tam zůstal nerozhodně stát… Měl chuť hoi zabít, kvůli němu se s ní ani nestihl rozloučit, už ji nikdy neuvidí… Vztekle kopl do stromu, ulevilo se mu, ale nepomohlo to…
Naruto přišel domů, unaveně za sebou zavřel dveře, vzpomněl si na to, co se stalo v lese a dostal strašný záchvat smíchu… Smál se aspoň 15minut a pořád nemohl přestat. Vytrhl ho až zvonek, s úsměvem na rtech otevřel. Stál tam Kakashi. Skoro mu vypadly jeho modré oči. "Kakashi-sensei… co vy tady?" Muž s maskou jen pokrčil rameny a bez vyzváníšel dovnitř. "potřebuju s tebou mluvit o našem týmu…" Naruto se zalekl, sedli si do malé, provizorní kuchyně a Kakashi začal mluvit. Kecal dlouho, ale vpodstatě šlo jen o jedno, že je jich v týmu málo. Sakura odešla a Sai vlastně není z jejich týmu. Danzo ho může kdykoliv zavolat, oproti ostatním tymů jsou v nevýhodě… Naruta něco napadlo. "Kakashi-sensei a co kdyby přišel někdo k nám?" Kakashi se podíval zaujatým pohledem, nad týmhle zřejmě nepřemýšlel, ale zdál se mu to jako dobrý nápad. Nevinné modré oči, říkaly, že to není vše co má na srdci. Dodal ještě… "A Sai už asi nebude s náma… Myslím, že má velkou chuť mě zabít." Kakashi protočil očima a radši se zdržel komentáře. Brzo na to odeše.
Naruto to uvítal, šel se osprchovat a spát. Ještě v posteli přemýšlel nad tám, kdo mu to mohl být… Nejradši by tam měl jednu osobu, ale to asi nepůjde. Když se nad tým zamyslel, pomalu měnil názor… Možná by to přece jenom ukecal. Vždyť oni mají jěště Akamara! S úsměvem na rtech spokojeně usl, doufal, že ho Tsunade s Kakashim pochopí…

"nikdy nezapomenu!"

24. června 2008 v 19:29 | Kioko |  povídky
Tak jsem se snažila o další jednorázovku o HInate a Narutovi...
Seděl za stolem s kupou papíru, nebavilo ho takové papírování…Mnohem radši bojoval! Orochimaru už je sice mrtvý a od Akatsuki je pokoj, ale místo nich se objevují nové skupiny, noví nepřátelé… Ale s přátely to bylo horší, vlastně už o ně ani nestál… Stál jen o jednu osobu… Za ty roky v pozici Hokage toho opravdu zažil spoustu, ať se jednalo o smutné nebo šťastné chvíle. Přesto mu připadalo jako včera, kdy ho jmenovali do křesla velitele vesnice, místo Tsunade, kterou zabil Orochimaru - ten had nechutný. Pro Naruto to byla velká ztráta, zachranou pro něj byl titul Hokage. Po pár týdnech, když se už zabydlel ve své nové kanceláři, napadli vesnici Akatsuki. Obyvatelé vesnice je brzo vyhnali, ale našlo se pár obětí! Mezi ně patřila i bytost, kterou miloval ze všeh na světě nejvíc! Za Hinatu by bez zaváhání položil i vlastní život, ale nemohl… Snažil se o to pomocí různých povolených i zakázaných technik…ale marně.
Z myšlenek ho probralo zaklepání, za dveřmi stál Konohamaru. Nechtěl nic důležitého, vyřídil to rychle a pomalu odbelhával pryč, už taky nebyl nejmladší. Naruto to v kanceláři nemohl vydržet, prudce vstal, přitom zavadil pohledem o jednu z fotek Hinaty. Zrovna je tam opřená o strom a do jejích krásných vlasů padá sníh! Hned mu bylo jasné, kam půjde… Naštěstí to na hřbitov neměl daleko, za chvíli byl tam. Jeho nohy samy mířily k hrobu, kde posledních pár let trávil nejvíce času, k hrobu jeho největší lásky. U jedné z květin byla fotka, byla tam šťastná… Vzal ji do ruky, z jeho krásných, modrých očí stékaly slzy po jeho vrásčité tváři. Ani ji nestihl říct, jak s ním byl šťastný, jak ji miloval… Ona donesla do jeho tmavého života světlo … Snad po ste znovu vzpomínal na jejich poslední den, celý ho strávili spolu…až dokonce.
Probudil se brzo, vedle něj ležela Hinata, něžně se na ni usmál. Byl snad tým nejšťastnějším člověkem pod sluncem! Pohladil ji opatrně po tváři a polibkem probudil… S úsměvem vstali, měli hlad tak šli na snídani do Ichiraku. Naruto si dal jako vždycky ramen, Hinata na něj neměla chuť, objednala si Kung-pao, ale nechutnalo ji, prý to bylo moc ostré.
Naruto se přes slzy smutně usmál, i přes ty roky si pamatoval všechny podrobnosti…
Pořád se na sebe usmívali, drželi za ruky nebo aspoň kolem ramen. Vyšli z restaurace mysleli si, že zajdou za Sakurou. Prošli kolem Sasukeho domu, který se ještě nevrátil. Říká se, že už ho zabili. Byl sluneční den, ale najednou se zatáhlo a zvedl se vítr. Uslyšeli za sebou křik,prudce se otočili… Nic se nestalo, jen malý kluk spadl na zem. Hinata se uklidnila, ale Naruto poznal, že něco není v pořádku. Za rohem před nimi se mihl černý plášť… "SAKra!" vykřikl a utíkal tým směrem, Hinata běžela za ním. Na první pohled poznali Itachiho, Deidara, Peina… Proti nim už stál Kakashi, Gai, Tsunade, Jiraiya, Sakura, … Naruto a Hinata se k nim hned přidali… Bojovali dlouho až se Kisamemu podařilo Hinatu zranit… Vážně krvácela z břicha i noha a ruka měla nějaké to zranění… Naruto se vykašlal na Zetsu a běžel za ní… Nadzvedl ji hlavu a díval se jí do těch jejich krásných očí… Ona se mu dívala taky do očí, které připomínaly oblohu… Naruto ji toho chtěl tolik říct, ale věděl že by to nestihl… Řekl aspoň dvě slova, která mluvila za vše… "Miluju tě!" Hinata se na něj smutně podívala, jen ten pohled bolel. Zopakovala mu to samé, jen ještě připadala pár slov. "Miluju tě, vždycky jsem tě milovala, jen díky tobě jsem byla poslední roky tak šťasná…Naru…" nestihla to doříct. Blonďatý kluk už nezadržoval slzy, ještě ji políbil na její sladké rty, teď už ale byly studené… "Proč teď? Proč musíš zemřít ty? Proč ne já? Nikdy na tebe nezapomenu!"na ty otázky mu nedokázal nikdo odpovědět.
"Naruto!" uslyšel za sebou známý hlas, který už dlouho neslyšel. Nechtěl se otočit, bál se, že by to mohl být jen sen… Na další volání už hlavu pootočil. Stála tam ona! Jako by nezestrárla ani o den, byla pořád stejně krásná… Vstal, aby ji obejmul, znovu pocítil to strašné štěstí, které v sobě neměl už dlouhé roky. Chtěl ji políbit, ale ona ucukla, poodešla o pár kroků dozadu. Naruto šel za ní, ještě se otočil, za sebou viděl jen tělo starého Hokageho ležet u hrobu a před sebou svou životní lásku… Hned věděl kam půjde…
Tým se rozhodl zemřít, ale nelitoval. Vlastně na smrt čekal už celé ty roky, bylo to pro něj vysvobození, které uvítal. Jen litoval, že odešel z Konohy a už se nemohl vrátit…ale za to mohl být už navždy s Hinatou. Svému slovu dostál, nikdy nezapomněl.

Naruto a Sakura

24. června 2008 v 18:06 | Kioko |  Naruto obrázky
Taky spolu nevypadají špatně, ale Naruto se k Hinatce hodí víc.
narusaku
narusaku
narusaku
NaruSaku
NaruSaku

Co všechno musíš obětovat ke štěstí - Kapitola 1

23. června 2008 v 21:12 | Kioko |  povídky
Tak jsem konečně dopsala první kapitolu o Narutovi a Hinatě
Naruto se zase cpal ramenem, když za ním přišla Sakura, Ať už jde trénovat. Cvičiliuž celé dny, pořád se připravovali na Orochomara, podle zvědů, by měl co nedřív zaútočit! Rozhodl se, že svou vesnici bude bránít, co to jen půjde. Na cvičišti už čekal Kakashi,,, teprve při pohledu na něj, si blonďák uvědomil, že to jsou už 3roky, kdy Sasuke odešel k tomu hadovi… V týmu ho ještě nedokázal nikdo nahradit, aspoň pro Sakuru určitě ne. Naruto se už s jeho odchodem vyrovnal… Uchiha mu byl ukradený. Naruto se na Kakashiho usmál a už cvičil. Skoro musel obíhat 50x Konohy za drzé poznámky, ale naštěstí k tomu nedošlo. Necvičili dlouho. Všichni měli dobrou náladu, tak kecali.
Po jednom z mnoha výbuchů smíchu uslyšeli z vesnice nějaký hluk, Naruto se vyděšeně podíval ze Sakury na Kakashiho, ten jen nepatrně přikývl. Uzumaki to pochopil, vyrazili do místa, odkud se ty zvuky přicházely. Naskytl se jim zajímavý pohled. Orochimarův had bojoval proti Jiraiyově žábě a Tsunadiném slimáku. Ostatní jeho poskoci bojovali s nějakým, Narutovi známým ninjou, který byl ochoten položit za svou vesnici život. Mezi Orochimarovy ochotné poddané patřil i Sasuke, který právě bez problému zranil Ino a dál se rozhlížel po další oběti. Jeho oči se střetly s Narutovými, který na nho užasle čuměl, stejně jako Sakura (Kakashi neztrácel čas a už bojoval vedle svého věčného rivala Gae.) Oba se dočkali jen pobaveného, namyšleného, vraždícího pohledu. Uchiha vypadal jakoby váhal, nakonec se ale rozhodl a šel pomalým krokem jejich směrem. Zastavil se jen pár desítek metrů od nich. Narutovi stačilo jen podívat se na něj a zapomněl na všechno. NA to, že byl kdysi jeho přítel, na spoustu společnách úspěšných misí v bývalém týmu 7, nevnímal ani Sakuřin vystrašený pohled. Ona se nehodlala do jejich boje zapojovat, jen by byla ráda kdyby ani oni spolu nebojovali. Ani nevěděla, u kterého by byla radši kdyby vyhrál! Nechala to na nich!
Naruto nevěděl kam až chce Sasuke zajít, udělal jen pár klonů a neškodnou techniku. Sasuke se jen pousmál. "Naruto…Ty ses za tu dobu ještě ani trochu nezlepšil…" On nehodlal nikoho šetřit a už vůbec ne ho! Proč by to taky dělal? Musí být bezcitný, nic jiného ani neumí, aby si spnil jeho sen. Když bude pořád fňukat, Itachiho nezabije! Udělal jutsu, které by Naruta v klidu zabilo, kdyby nestihl včas uhnout! Už i tomu důvěřivému blonďákovi došlo, že to není hra… a jestli tak jen o život. Stvořil jeden klon, pomocí kterého udělali RASENGAN! Sasuke něco takového nečekal ani ve snu, zasáhlo ho to přímo! Uchiha se i přes vážné zranění zvedl. Sakura k němu chtěla vrhnou a pomoct mu…ale ovládla se, jinak by ji asi zasáhlo jeho jutsu. Narutovi se podařilo uhnout jen napůl, jeho ruka byla na odpis, nemohl dělat pořádné pečetě… A když tak jen s velkou bolestí. Sakura se dívala na 2 maníky, kteří proti sobě stáli s nenávistí v očích! Bylo jí jasné, že tady jeden z nich dnes zemře, kdo to bude záleželo na jejich rychlosti. Byla to jako soutěž.. Kdo udělá rychleji jutsu, kterým zabije svého protivníka vyhrává… Vítěz dostane svůj život. Nejmladší z klanu Uchiha byl nakonec pomalejší… Jeho smrt byla rychlá a skoro bezbolestná. Naruto na to hleděl, jako by nic nechápal. Odevzdaně se sesypal na zem a hleděl do blba. Sakura mu hned vysvětlila co udělal, jen to znělo hystericky. "Naruto! Jak..jsi mohl? … Ty jsi ho zabil! Hajzle…" Sedla si k mrtvole Sasukeho a hleděla na ni jako na obrázek.
Všichni, kromě 3 slavných senninú přestali bojovat, dívali se co se stalo. Nikdo se ani nepohl, pozorovali se navzájem, jako by čekali, až někdo něco udělá… Hinata se probrala jako první. Kunai, který chtěla hodit ji vypadl z ruky. Jindy by to nikdo nepostřehl, ale teď to znělo jako velká rána. Dodala si odvahy a pomalým, rozvážným krokem k němu došla. Váhavě, jako by se ptala jestli může mu dala ruku na rameno. Vděčně se na ni podíval, jeho modré oči děkovaly.Ale nevydržěl tam sedět dlouho, po chvíli vstal a zamířil domů, jako by ani nešlo o vesnici. Na nikoho se nepodíval, jenom na Hinatu… na chvíli. TO ji stačilo.
Šel domů, nikdo ho nezastavoval, všichni ho nechali, neměli mu to za zlé. Naruto tam nemohl zůstat, nemohl vydržet všechny pohledy…musel odejít, vzpamatovat se. Ani ho nezajímalo, jak dopadl boj s Orochimarem, jen tušil, že asi jako vždycky. Měl pravdu, skutečně Orochimaru a pár jeho poskoků zmizeli, o ostatní se nestarali. To pro něj bylo typické, jen litoval, že už nebude moct použít Sasukeho tělo.
Všiichni se oddechli, že už je to za nimi. Jen je štvalo, že Orochimaru zmizel. Tsunade, Sakura a ostatní medic ninjové teď měli hodně práce. Nebylo hodně mrtvých, ale o to víc zraněných. Sakura se na všechno dívala jinýma očima… na vesnici, na život… Sice pomáhala kde mohla, ale v duchu už přemýšlela na plánem do budoucna. Tušila, že ji s ním ani Tsunade pošle někam, ale už byla rozhodnuta. Nic a nikdo ji to nepřekazí.

new povídka

21. června 2008 v 19:33 | Kioko |  povídky
Tak jsem přemýšlela nad novou povídkou... Kromě kravin mě napadaly i celkem normální nápady...Jen se nemůžu rozhodnout o kom by to mělo být... Jestli o Naruto a Hinata, Sakura a SAi nebo SAkura a Naruto... Co myslíte?:-D

láska nebo hra - kapitola17

20. června 2008 v 19:51 | Kioko |  povídky
Naruto šel domů jen co se vrátili do Konohy. Nemohl všem vysvětlovat co se stalo, nezvládl by to i Jaraiya měl problém, aby jim to vylýčil pokud možno bez nějakých extra velkých emocí natož on…on která neuměl nikdy své pocity skrývat. Jen co přišel, lehl si do postele a hleděl na strop. Nevšímla si plné misky ramenu, která se povalovala na stole, neměl hlad…což u něj bylo neobvyklé. Chvíli pororoval strom, chvíli se díval z okna…a u toho vzpomínal. Živě před sebou viděl akademii…Jak jmenovali kdo bude v týmu 7, první den Kakashiho i velký sen Sasukeho, který nesplnil. Objevil se mu obraz, kdy za ním Sakura dobýhala, zbytečně… Pořád dokola ji opakoval jak je otravná, úplně ji ignoroval. Naruto běhal zase za Sakurou, ta o něj taky nestála… Byl to začarovaný kruh, on ji začal brát brzy jako kamarádku, ale ona na Sasukeho nezapomněla ani po jeho odchodu k Orochimarovi, byla to pro ni strašná bolest… Nechápala, jak je tam moéhl necha, opustit… Hledali jej, ale on se na ně vykašlal znovu… Za pár let se vrátil, byl jiný, starší, zkušenější, znal city… Sakura na něj za ty roky zapomněla, nemilovla ho už jako dřív… Přesto pro ni byla jeho smrt strašná ztráta, rozhodla se ho pomstít, zabít toho vraha Itachiho. On a Kakashi souhlasili…to byla osudová chyba. Itachi a ostatní Akatsuki jsou sice mrtví, ale za jakou cenu? Kakashi přišel o život,a ni se s ním nestihl rozloučit, nestohl nic… Se Sakurou to bylo podobně, jen ona umírala pomalu…Bylo to dobře nebo ne? Stihli si říct jen pár slov, při kterých se ho snažila přesvědčit, že ji smrt nevadí, nebojí se jí, dokonce na ni čeká! Přesto v jejích očích četl velkou bolest, zklamání … a překvapivě i malá radost. Snad proto, že se zase setká se Sasukem, svojimi rodiči… Možná! Naruto na ně nedokázal přestat myslet, během pár dnů přišel o celou svou rodinu, o všechny které měl! Jen on zůstal naživu…Už se nikdy nebude moct pohádat se Sasukem, zasmát se Sakurou. Nebude moct být naštvaný na Kakashiho, že přišel pozdě, protože on už nepřijde…Nikdy! "Nikdy!" To slovo mu zní v uších pořád dokola.
Naruto se takovýma myšlenkama zabýval až do dne jejich pohřbu. Celé dny jen ležel, nikam nešel a nikdo nepřišel za ním…Když jednou přišel Jaraiya ani mu neotevřel, neměl na nikoho náladu. Vstal aby se po dlouhé době přeslekl, najedl a mohl se jít rozloučit… Skoro neviděl, měl zarudlé od pláče napuchlé oči. Přišel jako poslední, Tsunade se už chystala k projevu, nesnášela tuto povinost. Většinou u toho brečela a stejně ji nešlo rozumět… Jako právě teď. "Jsem ráda, že jste se tu sešli… Přišli jste kvůli Kakashimu a Sakuře. 2 dobré ninje, kamarády, přátelé… Ti dva umřeli kvůli pomstě…Chtěli pomstit svého přítele, Sasukeho. Mise se jím povedla, ale…" Tsuande se na chvíli odmlčela a pokračovala, ale to už ji Naruto nevnímal. Díval se na mrtvoly jeho sensee, který ho hodně naučil a Sakuru, jeho velká kamarádka. Hinata přišla neslyšně vedle něj a chytla ho opatrně za ruku. Naruto sebou nečekaně cukl, polekal se. Prudce se otočil, aby se podíval do uslzené tváře Hinaty. Měla nádherné oči, i s těmi slzami, které se tam třpytily. Navzájem si dodávali sílu pohledy a stiskem ruky. Nemluvili, neměli proč. Oba byli ponořeni do vzpomínek. Probrali se až když Tsunade říkala poslední větu. "SAkuro... Nebyla jsi jen moje žákyně, považovala jsem tě skoro jako svou dceru, kterou nemám...Je mi líto, že jsem přišla o jednu z nejlepších medic ninjů, co jsem kdy učila a i o skvělou dívku s úsměve pořád na rtech... Kakashi...jsi snad ten nejlepší sense, kterého jsme v Konoze měli, Vždy jsi dokázal své studenty hodně naučit, ale nejlíp se ti dařilo v týmu 7... nebudeš chybět jen nim, ale i nám..." a pro sebe už jen zašeptala. "Proč? Proč ti nejlepší lidi umírají a vrazi zůstávají na živu?" Všichni se postupně tozlézají až tam zbyde jen Hinata, Naruto a Tsunade. Nakonec odejde i ona…Zbyde tam jen blonďák a fialovlasá, něžná dívka. Nemůžou se od nich odtrhnout, zůstanou tam spolu až do noci… Koneřčně se odlepí a když procházej bránou hřbitova padá hvězda… Naruto si zapřeje, ať se stane Hokagem a Hinata by si chtěla splnit jiné přání - zůstat s Narutem navždy…
Konec....

láska nebo hra - kapitola16

18. června 2008 v 19:43 | Kioko |  povídky
Narutovi se konečně podařil usnout, spánek netrval dlouho, Itachi ho za chvíli probudil nepříjemným způsobem, kopl ho do ještě živé rány, začal znovu krvácet. Sykl bolestí, hned byl zase vzhůru…Nebyl z toho zrovna nadšený. Itachi nehodlal čekat, až se milostpan probere. "Vstávej!" štěkl po něm. Naruto s bolestí vstal, šel za Itachim. Moc ho neviděl, jeho havraní vlasy a černý plášť ve tmě zanikali. Rychle ztácel sílu, musel si odpočinout…Opřel se o zeď, nevšiml si, že se dotýká něčeho chlupatého, postřehl to až se to začalo hýbal. Byl to opravdu nechutný pavouk s velkou prdelí a 8 chlupatámi nožičkami. Rychle odskočil, běhal mu mráz po zádech, neměl rád pavouky a nesnášel nějaké přerostlé tarantule... Šel dál za Itachim, netušil co s ním chtějí dělat, věděl jen jedíné - že ho chcou zabít!
Sakura se dívala vražedným pohledem, hledala očima Itachiho. Toužila po pomstě… Hodila kunai po Tobim, ten se pohotově vyhl a Deidara se začal smát. "Opravdu nejsi moc dobrá!" Už vytahoval výbušný jíl a vznášel se se svým ptákem. Jaraiya začal útočit na Peina, Kakashi si pohrával s Kisamem a Tobim. Hidan to sledoval z povzdálí, byla to nuda… Udělal pár kroků a šel pomoct Peinovi, ten nebyl zrovna nadšený, ale nevyhodil ho. Zrovna v tom nejlepším, kdy Kakashi hodně vážně zranil Tobiho vešel Itachi… s Narutem. Všichni přestali v činosti, Sakura pootevřela pusu, nemohla uvěřit, že je tohle Naruto. Byl celý od kre, unavený, potichu…Jenom oči měl pořád stejné. Itachi se zasmál její reakci, sjel všechny očima a zeptal se hnusným tonem. "Proč ještě žijou?" Pein pokrčil rameny a obrátil se zpátky na Jaraiye. Itachi překročil už mtrvého Tobiho a šel za Kakashim, musel si dokázat, že má lepší sharingan. Jen jaksi zapomněl na Naruta, ten toho využil a už se stavěl do bojovné pozice, jenže pořád neměl sílu. Jaraiya už mezitím zabil Kisameho a ani Pein nebyl OK. Zvrhlý poustevník udělal sharingan a tím se ho zbavil nadobro. Kakashiho sharingan vyčerpával, Itachi toho využil a způsobil mu další ránu, Jaraiya šel kopírovacímu ninjovi pomoct, když ti 2spojili své síly, Itachi byl v pytli. Kakashi ještě zapíchl kunai do jeho břicha a obrátil se. Deidara se lekl, co se stalo. Sesedl ze svého ptáka a utíkal k němu. Nevšímal si Sakury, která ho chtěla taky zabít…musel být u Itachiho. Sedl si k němu a podepřel mu hlavu. Chtěl se s ním ještě rozloučit, ale už bylo pozdě - byl mrtvý… Deidara s ním ještě histericky třepal, ale nic se nestalo. Otočil se na Kakashiho s jaqsnou nenávistí v očích, udělal jutsu…to nejsilnější jaké uměl, které ho učil Itachi. Kakashi to nečekal, přesto stihl udělat taky nějaké jutsu. Zasáhli se navzájem, společně se skáceli a ... K Deidarovi přišel jen Hidan, ostatní byli mrtví, který mu slíbil pomstu! Ke Kakashimu se vrhl Naruto, Sakura a Jaraiya. "Kakashi-sensei…" Sakura to opakovala pořád dokolo, jako by se sekla. Všichni věděli, že Kakashiho nezachrání ani kdyby chtěli… Naruto mu jen poděkoval…za všechno a Jaraiya už nestihl nic říct. Sakura vstala se slzami v očích a chtěla zabít Hidana. TO neměla dělat… Hidan byl na rozdíl od ní v klidu, dělal uvážlivé pohyby a tým ji taky dostal. Využil její zmatenosti a zranil, se škodolibým úsměvem zmizel. Naruto si sedl vedle Sakury… "Sakuro…jak ti můžu pomoct?" Sakura zakroutila hlavou. "Zasáhl mě shurikenem, ve kterém byl jed… Ten dokáže vydělat jen zkušený medic… Do Konohy nestihneme dojít včas.." Naruto se podíval na tu ránu, on nic nevykoumal… "Ale…přece se nemůžes jen tak vzdát, přece to všechno nezahdodíš…tvoje sny, tvuj život…" Sakura ho přerušila. "Svůj sen jsem si už splnila, Itachi je mrtvý, Sasukeho jsme pomstili a život…má vůbec nějakou cenu? Bez Sasukeho, bez Shina, bez Kakashiho…jediný kdo z těch na kterých mi záleží žije jsi ty" Naruto ji při tom nemohl nechat. "A co Tsunade, Hinata, TenTen, RockLee…" Sakura se smutně usmála. "Naruto…nech mě umřít…stejně mi nic jiného nezbývá…" Sakura naposledy promluvila, pak už následoval jen úsměv ….a smrt.
Naruto seděl ještě dlouho vedle ní a Kakashiho, Jaraiya už ho pobídl aby šli. Naruto vzal do náručí Sakuru, Jaraiya Kakashiho a tak šli do Konohy… Ani jeden nepromluvil, Narutovi se po tářich kutálely slzy jako hrách a poustevník jen stěží zadržoval slzy.

Sasuke

17. června 2008 v 20:12 | Kioko |  Naruto obrázky
Nemůžu si odpustit pár obrázku Sasukeho...

láska nebo hra - kapitola15

16. června 2008 v 21:57 | Kioko |  povídky
Vstávali brzo, Jarajiya byl po ránu vyjímečně radioaktivní (hyperaktivní) a všechny probudil. Ani nesnídali, protože neměli co. Nikdo tým nebyl zrovna nadšený, jen Naruto to dával značně najevo. Sakuře začaly jeho poznámky lézt krkem, seřvala ho jako malého fakana. Naruto nechtěl dostat facku, radši zmlkl. On ano, ale jeho žaludek ne, vydával nějaké pofiderní zvuky, které byly ještě horší než Narutovy kecy. Všichni uzali, že by se měli nejíst, jenže kde? NA žádnou restauraci ani na něco tomu podobného nenarazili. "Hele!" vykřikl Naruto a ukazoval na nějaký stánek v dálce, vypadala jako obchod. Modré oči jako dve tůňky se rozzářily, hned se rozběhl. Sakura zakroutila pobaveně hlavou, ale běžela hned za ním. Jaraiya s Kakashim šli normálním tempem za nima, aspoň se mohli v klidu domluvit jak budou hledat dál. "Jasně že je nenajdeme hned zítra, chvíli to potrvá, ale … pak už bude rozhodnuto za chvíli…bude rozhodnuto o životě a smrti!"Jaraiya ani netušil jak moc dobře to vystihl.
Naruto už si vybral zásoby na hodně dlouho, chystal se zaplatil, ale nějaký děda do něj zezadu strčil. "Pardon!" omluvils e starý pán překvapeným hlasem. Blonďák se jen usmál a už se díval na vnitřnosti své peněženky. Nechápal proč se na něj ten dědek pořád dívá…Sakura už se musela začít smát. "Vidíš Naruto, aspoň někomu se líbíš!" Její kamarád tu tádoby vtipnou poznámku ignoroval, soustředil se na toho dědka, byl mu odněkud povědomý….Měřili se dlouho očima než mu to došlo, ale to už bylo pozdě. Deidara na nic nečekal, udělal jutsu a zmizel i s Narutem. "Naaaruto!" Sakuřiné řvaní nebylo k ničemu. Hodila na zem všechny věci a utíkala za Kakashim, všechno mu řekla. "Kakashi-sensei…Akatsuki mají Naruta! Teď ho unesli…Oni byli přestrojení a…" Jaraiya ji přerušil svým výlevem. "Sakra! Musíme ho najít! Nebo ho zabijou.." Kakshi i Sakura přikývli, hned se vydali na cestu.
Naruto se probral v nějaké tmavé, černé místnosti kde bylo vlhko, smrad, nedýchatelno… Věděl, že je zle. Akatsuki budou chtít Kyuubiho a ho zabijí, ovšem nechtěl se vzdát, opakoval si v duchu. "Dokud se nestanu Hokagem tak mě nezabijou!" … Otevřely se dveře, stál v nich Pein, Itachi a Deidara. Pein Deidaru nahlas pochválil, přidal i otázku. "Jak se ti to tak lehce povedlo? Prý je s ním i ten kopírovací ninja a ten starý sennin…" Deidara se usmál. "Ti dva tam vůbec nebyli, jenom taková malá holčička…" V Narutovi začala vařit krev. "Neříkej ji tak! Co jsi ty? Jenom zbabělec který se schovává v plášti, který je ti ještě velký!" Itachi i Pein se zasmáli, Deidarovi to moc směšné nepřišlo. "Ty malej smrade! Však uvidíš!" Udělal nějaké jutsu, Naruto se sesunul k zemi bolestí, ale nechtěl udělat Deidarovi radost a ani nepípl. Blonďák z Akatsuki přitvrdil, klidně by ho zabil, kdyby ho Pein nezastavil. "Počkej! Potřebujeme ho živého…" obrátil se na Naruta. "My přijdeme zase zítra!" Naruta obklopila zase jen tma a bolest…Deidara mu způsobil krvácení z ruky a břicha, snažil se udělat nějaké lékařské jutsu, ale moc se mu toho nepovedlo. Sakura se ho to sice kdysi snažila naučit, ale on nevnímal, radši šel na ramen, teď toho litoval. Vzpomněl si na jídlo a zase dostal hlad. Nečekal, že by mu Akatsuki dali něco najíst, lehl si a snažil se usnout. Nešlo to, nemohl najít vhodnou pozici, ve které by ho ta ruka nebolela. Tak si aspoň sedl, opřel se o zeď a přemýšlel. Nad tým co bude zítra, nevěděl co ho čeká…Doufal že ho Kakashi, Jaraiya a Sakura najdou včas, neměl ani ponětí, že teď bloudí po lese a hledají ho. Začínal se nudit, ruku už po nějaké době přestal cítit a břicho si aspoňn trochu vyléčil, vstal a prozkoumával jestli by se odtud mohl dostat. Nenašel nic, co by mu pomohlo…Sedl si, pomalu ztácel naději, ale stačilo vzpomínat na tám 7, na Hinatu, na titul Hokage a bylo to lepší…
Sakura se odmítala vzdát, obrátila se na poustevníka. "Naruto o vás říkal, že jste nejlepší z vesnice…přece ho musíme najít" Jaraiya přikývl, Kakashi přivolal Pakkuna a dali se zase do práce. Tentokrát byli úspěšnější, zezačítku to tak sice nevypadalo, ale už našli nějaké stopy. Do rána byli u skály. Kakashi si neodpustil komentář. "Zase skála…mohli by už vymyslet něco originálnějšího." Jaraiya zkoumal skálu, napadalo ho jen jedno jutsu, kterým by se zbavil pečetí. Dělal ho sice jen jednou a je zakázané, ale proč to nezkusit… Po pár minutách se povedlo, Sakura uhodila do jednoho z největších kamenů a už měli vchod. Museli se probrat prachem a kamínkama…Byli tam. Po pár krocích našli nějaké plesnivé jídlo… Akatsuki zřejmě nebyli moc čistotní, ale to co hledali pořád neviděli. JE ale spatřil Kisame, sám si na ně netroufl, otočil se. Kakashi i Jaraiya pochopili, že jde pro ostatní, jen Sakura byla poněkud mimo. Došlo jí to, až když se před ní objevil Pein, Deidara, Zetsu, Tobi… Ten nejdůležitější chyběl...

láska nebo hra - kapitola14

15. června 2008 v 18:57 | Kioko |  povídky
Pakkunovi trvalo dlouho než našel něco po čem by se mohli vydat, ale povedlo se. Kakashi ho pochválil, vydali se za ním. Sakuře i Narutovi se v očích objevila znovu probuzená touha po pomstě. Šli za Pakkunem už celý den, nikdo nepromluvil, nikdo netušil co bude, ale všichni měli stejný cíl. Pakkun se zarazil. "Co je?" "Nevím….ale je to divné. Už jdeme dlouho a nic se nemění. Navíc týmhle směrem přece nemůžou mít úkryt, není kde." Naruto se rozhlížel, aby zjistil kde vůbec je a jestli mu může dát za pravdu….bohužel se Pakkun nemýlil. "Ale tohle byla jediná cesta! Kam teď?" Naruto vzteky kopl do nějakého stromu. Kakashi si povzdychl a dál se radil s Pakkunem o dalším dnu, kam půjdou. Sakura si lehla do měkkého mechu a pororovala mraky na nebi. V jednom obláčku viděla Sasukeho, ale za chvíli se rozplynul. Stejně jako ve skutečnosti… Za tu dobu co ho znala se musela vypořádat s hodně věcí, zvládla to, ale s jeho smrtí…to nejde. Pořád to má před očima. Už pro něj nemůže nic udělat, tak ho aspoň pomstí. Bude se řídit Narutovým heslem: Nikdy, nikdy nikdy se nevzdávej. Něco ji napadlo. Vstala s novým odhodláním, došla za Kakashim. "Kakashi-sensei co kdyby nám pomohl Jyraiya. Je přece nejlepší ninja, mohli byjsme to zkusit!" Naruto se po dlouhé době zase usmál. "JO! Zvrhlý poustevník by nám moihl pomoct!" Kakashi nic nenamítal. Jenom ho nenapadalo kde ho najít.
S tým si věděl rady Naruto. Zanířili ke sprchám kde je Jaraiya nejčastěji, naštěstí nebyly daleko, pohli si a byli tam už večer. Naruto se nehodlal zdržovat nějakým tajným hledáním, stoupl si někde doprostřed a zařval na celé kolo. "Zvrhlý poustevníku!" Nadechoval se, že to zařve po třetí, ale ti už se Jaraiya objevil celý naštvaný. "Neříkej mi tak! Vyrušil jsi mě při sbírání materialu pro mou novou knížku!" Naruta to nijak nezajímalo, jen Kakashi byl mimo a těšil se na další díl. Jaraiya se už vyvztekal. "Co po mě chcete?" Naruto jde rovnou na věc. "Potřebujeme pomoc. Musíme najít Akatsuki a zabít je, jenže se nám to nějak nedaří." Ero senin hodí pohled ála opravdu musím? Naruto se nenamáhá s přemlouváním, radši udělá techniku SEXY JUTSU. "TO půjde přemlouvání líp" pomyslí si, udělá psí oči a zaprosí Slavnému senninovi div nevypadli oči, hned souhlasil. Naruto se přeměnil do normální podoby, Jaraiya zase vyraplil. "Musíš si ze mě dělat pořád srandu?" Naruto přikývl, ale nikdo se nezasmál. Všichny pohledy lpěly na poustevníkovi, čekali na odpověď. "Dobrá! S čím chcete pomoct?" "Jenom najít Akatsuki, zabijeme je už sami" promluvila i Sakura. "Si věříš! Oni se nenechají zabít jednou dívkou, udělají jednou jutsu a budeš mrtvá…" To Sakuru vytočilo. "Naruto měl pravdu. Jste namyšlený! Ale já nejsem tak slabá…Sasukeho pomstím, zabiju Itachiho!" "Zase pomsta. Ona ale k ničemu nevede. Sasuke se chtěl taky pomstít… a Itachi ho zabil" Jaraiya měl naštěstí dost rozumu, aby tuhle myšlenku neřekl nahlas.
Takhle na noc se nikomu nechtělo, Jaraiya je zavedl do nějaké chatrče kde byly postele. Všichni usli hned co lehli, jen zvrhlý poustevník s Narutem byli vzhůru. Jaraiya se zeptal na to, co nechápal. "Jakto že jste odešli z Konohy před Sasukeho pohřbem?" Naruto pokrčil rameny. "Ani nevím. Spěchali jsme najít Itachiho, jako by na nás čekal hned za bránou…byli jsme naivni. Navíc…se Sasukem jsme se vlastně rozloučili a to byl ještě živý. Na pohřbu by nás neslyšel… Budeme k němu chodit na hrob, jestli přežijeme." Naruto na chvíli ztratil svůj optimismus, pořás si opakoval, že ho přece neporazí nějaký vrah jako je Itachi. Aspoň ne dřív než se stane Hokage. Usnul s představou co bude zítra, doufal, že je konečně najdou… Dokonce se mu o tom i zdálo, díval se na ně Sasuke, Naruto ve snu nevyhrál. Snad bude realita jiná. Sakuře se zdálo taky o Sasukem, procházeli se spolu po Konoze, smáli se, byli šťastní…Zdálo se jí to co nezažila a ani nezažije..

forever

13. června 2008 v 20:16 | Kioko |  povídky
Můj první pokus o jednorázovku...snad to není taková hrůza
Sakura se pohupuje na houpačce, dívá se na úplněk nad sebou. Je to dlouho, ale pořád si to všechno pamatuje. Jeho záda, slova… Za ty roky se jí to nedostalo z hlavy, i když si to přála. Vzpoměla si na Kakashiho slova. "Láska je nejkrasnějším obdobím tvého života. Pak už jsou jen starosti, bolest…smrt." Jak mohl něco takového říct? Ona zatím znala jen tu bolest a smrt. Lásku znala, ale nebylo moc šťastných chvíli, které prožila se Sasukem. Většinou ji ignoroval, urážel, ubližoval… Věděla, že skutečná láska není jen o krásných pocitech, to už ji kdysi mamka vysvětlila. Stoupla si, napadlo ji, že by se mohla projít po vodě. Když byla malá, strašně ji to bavilo… Od té doby se hodně změnilo. Když byla na dně říkala si, že zítra to bude lepší….nebylo, stýskalo se jí čím dál víc. Chtěla by to všechno ukončit nebo aspoň zapomenout. Jak? Ještě se ji to nepodařilo...Seděla tam a přemýšlela do rána, nechtělo se jí vstávat, ale musela. Kolem se začali trousit lidi, dívali se na ní jako na exota. Nedivila se, měla červené oči a bílý obličej.
Šla za Kakashim jestli bude další mise, věděla kde bude…Už trénoval s Narutem. Vzpamatovala se, nemohla na sobě dát znát nějaké rozladění. Kakashi si toho stejně všiml. "Sakuro! CO se ti stalo?" stála k nim zády, odpověď poznali jen podle pohybu vlasů. Pochopili že se o tom nechce bavit a začali dál trénovat. Trénovali asi do oběda, Naruto dostal hlad šli na ramem. Měli čas, žádná mise je zatím nečekala. V ichiraku chytli šok, Sakura se málem skácela a Naruto s Kakashim vypadali podobně. U jednoho ze stolků seděl kluk, kterého Kakashiho tým tak dlouho hledal. Nebyl tam sám, seděl s nějakou hnědovlasou dívkou se zelenýma očima. Jedli ramen a dívali se navzájem do očí. Byli tak zaujati sami sebou, že si nikoho ai nevšimli. Sakura se na to nedokazala divat, otočila se a utíkala pryč.
Zastavila se až někde u lesa. Byla udýchaná, slzy štípaly v očích a píchalo ji nejen v boku, ale i u srdce. Nechápala jak se mohl dát zrovna on s někým dohromady. A zrovna s nějakou barbie jako tyčka. Jedno musela uznat, te barbie se povedlo něco co ji nikdy. Dokázala naučit Sasuke citům, šlo to vidět na první pohled, takhle se ještě na nikoho nedíval. Vybavovala si přesně jeho pohled teď a oči kterýma se díval na ni. Tentokrát v jeho pohledu bylo něco víc než nuda, arogance, nenávist….byla tam i láska. Smutně se usmála, kdysi doufala, že takhle se bude dívat na ni. To je už pryč…Dalo ji to hodně práce a zabralo zbytek dne, ale nakonec si nacpala do hlavy, že na něj zapomněla. Zvedla se a šla domů… Napadlo ji, že to vezme kolem Sasukeho domu. Ani nic nečekala, tím víc ji překvapilo jak vášnivě se před dveřmi líbali. Stačil jediný pohled a ta velká láska byla zase zpět. Došlo jí, že by nedokázala znovu je potkat. Rozhodla se okamžitě. Utíkala domů, vzala zbraně a na papír načmárala vzkaz.
Naruto, Kakashi
Musím odejí!Po Sasukeho odchodu jsem se v Konoze už necítila nikdy dobře, ale teď…Je to ještě horší. Nevydržím pohled na něj a nějakou holku s kterou se objímá.Ani na něj nezapomenu. Prosím nehledejte mě! Stejně se vám to nepodaří, už se nikdy nevrátím. Děkuju za všechno, co jste pro mě udělali.
Sbohem Sakura
Věděla, že ji budouchtít Kakashi s Narutem najít, ale byla rozhodnuta, že se už nevrátí…nikdy. Radši bude žít sama v lese, než se Sasukem v Konoze….Jak skončila její velká láska…radši utekla než aby byla sním.
Splnilo se jí to, co čekala. Už se nikdy do konohy nevrátila, nikdy už neviděla Sasukeho, Naruta ani Kakashiho… umírala jako starý, osamocený ninja v lese s úsměvem, smrti se nebála, bylo to pro ni vysvobození s života, o který ani nestála. Doufala, že se v příštím životě potká se Sasukem a bude s ním…

naruto a yondaime

8. června 2008 v 19:54 | Kioko |  Naruto obrázky

Láska nebo hra - kapitola13

8. června 2008 v 19:19 | Kioko |  povídky
Už došli do Konohy, všichni se na ně obraceli, co se stalo. Někteří Sasukeho litovali, tekly jims slzy a někteří byli rádi, že je konečně mrtvý. Tsunade byla v šoku, když ji to Kakashiho tým řekl, ale bylo jí to líto, přestože Sasukeho zrovna nemusela. "panebože! Zabil ho Itachi?" Sakury nepatrně přikývla. "Tsunade-sama…já…totiž já a Naruto...chceme najít Itachiho a zabít ho!" Hokage se na ni překvapeně podívala. "Vy dva si troufnete na všechny Akatsuki?" Naruto se nenechal odradit. "Jo! Sasukemu jsme to slíbili a dá ten slib dodržím!" Sakura ho doplni. "I kdyby to mělo stát můj život, Itachiho zabiju!" Konečně se ozval i Kakashi. "Dáš nám i pár ANBU?" Tsunade správně pochopila, že jde i Kakashi, podívalas e na posledního člena týmu, terý se ještě neozval. "Ty jdeš taky?" Shin zrozpačitěl, podíval se na Sakuru a hned pohledem zase uhl. "No…já bych šel, ale Jun má nějaké problémy, takže…" Sakura ho zastavila vraždícím pohledem, nevěřila mu ani slovo! "A že tak najednou…Kdy ses to dozvěděl nebo seš takový srab a radši si budeš vymýšlet než přiznat pravdu?" Shin dělal nechápavého. "Jakou pravdu?" Sakura a všichni kolem pomalu dostávali vztek. "No třeba, že nechceš nikam jít." "Sasuke mě málem zabil a já ho mám teď jít pomstít? Nebudu riskovat svůj život kvúli…" nedokončil větu. "Kvůli komu?" zeptal se s leodvým hlasem Naruto. "To je jedno!" Otočil se, ale ještě než otevřel dveře zeptal se. "VY si myslíte, že by to Sasuke udělal pro vás?" a odešel. Chvíli všichni mlčeli. Sakura s Narutem se stetli při otázce adresované Kakashimu. "Kdy vyjdeme?" "Zítra ráno u brány!" a zmizel. Naruto se Sakurou šli normálně po schodech. "Tak čau zítra!" rozloučili se před budovou Hokage, každý šel jiným směrem.
Sakura šla domů kolem domu Sasukeho. Zastavila se, chvíli váhala, ale nakonec se opřela zády o strom před jeho domem a dívala se na okno jeho pokoje. Jako by se v těch skleněných tabulkách odrážely její vzpomínky všeho co s ním prožila…Jako by to bylo včera, se tam objevil obraz jejich prvního dne v týmu 7, chuninská zkouška, různé mise. Sasukeho odchod k Orochimarovi i to jak ho s Narutem hledali…zbytečně. Byla tam i vzpomínka, která byla čerstvá a nejbolestivější - jeho smrt… "Sakuro!" Dívka se otočila, nesměle tam postávala Hinata. "Pojď domů, jsi celá promoklá…" Sakura zvedla hlavu k obloze, teprve teď si všimla deště. Opravdu byla mokrý skrz na skrz. "Nevšimla jsem si toho deště…" řekla na svoji omluvu. Hinata vyvalila oči ještě víc. "Prší už hodinu…." Promoklá dívka se odlepila od stromu a zamířila domů. Hin ji doběhla. "Nechceš přestap u mě? Je to blíž." Dočkala se vděčného pohledu. Sakura byla ráda, že nemusí být sama, bolelo by to ještě víc.
Sakura nemohla usnout, hemlesila se z jedne strany na druhou. Vysvobodil ji až východ slunce. Chvíli stála u okna a pozorovala ho. Vstala našla své zbraně, poděkovala spící Hinatě a odešla. Čekala u brány půl hodiny, došlo jí, že je na Naruta i Kakashiho brzo a šla je vzbudit. Naruto už byl vzhůru, nevypadal, že by spal dýl než ona. "Sakuro…co ty tu?" "Nechtělo se mi na vás čekat…Půjdeš se mnou pro Kakashiho?" Vysvětlila Sakura. Naruto přikývl a odběhl si pro věci. Za chvíli už byl sbalený, mohli vyrazit. "Jak dlouho myslíš že budeme zvonit?" Sakura zadoufala. "Snad jen chvíli." Spletla se, zvonili asi 15 min, než jim přišel otevřít rozcuchany Kakashi. Jen co ho Naruto a Sakura uviděli, dostali výtlem. Kakashi je nechal, zavřel jim dveře před nosem a šel si taky pro zbraně. Šl kolem zrcadla, mrkl na sebe, proč se mu vlastně ti 2 smáli. Sám sebe se skoro lekl, vlasy mu stáli víc než bylo obvyklé. Pomocí vody se trochu zkulturnil, byl spokojený, ještě se na sebe usmál. Sakura s Narutem se už uklidnili, mohli vyrazit. "Kdy přijdou ANBU?" zajímal se Naruto. "Nepřijdou! Jsem v tom sami." Naruto ani Sakura nechápali proč, ale neptali se…radši. "Jak je najdeme?" Kakashi se usmál. "Mám svoje pejsky!" "Aspoň něco…" šeptla Sakura. Kakashi udělal jutsu a přivolal Pakkuna, ten se hned pustil do hlednání stop Akatsuki, byl to těžký oříšek.
Další kapitola bude až za týden, jedu na ŠvP...tak snad bude inspirace na další povídku


láska nebo hra - kapitola12

7. června 2008 v 9:50 | Kioko |  povídky
Potichu šli dál, uslyšeli zvuky nápadně podobné boji. Sakura zrychlila tušila, že tam bude Sasuke. Naruto, Shin i Kakashi šli krok za ní, uviděli 2 bojující maníky, další osoby v černých pláštích s červenýma mráčkama postávaly vedle. Všichni hned jednoho maníka poznali - byl to Sasuke. Ani jeho protivník nešel nepoznat, byli si podobní a přesto každý úplně jiný. Itachi se Sasukem stáli proti sobě, na první pohled to vypadalo jako by nebojovali. Poměřovali svoje sharingany, Sasuke na Itachiho neměl. Mladšího Uchihu to přestalo bavit a udělal další techniku. "Housenka no Jutsu" Itachi se v pohodě vyhl a udělal další techniku. Sasukemu se nepodařilo uhnout úplně, má trochu zraněnou ruku. "Copak bratříčku? Že by jsi byl ještě slabší než jsem si myslel?" Sasuke po něm hodil pohled, který měl sílu zabíjet. "Takovou radost abych chcípnul ti neudělám!" "To se ještě uvidí" a už dělá další jutsu, tentokrát už byl Sasuke připravený a udělal techniku, které ho obránila. Itachi se pokoušel o další jutsu Sasuke mu to vracel. Byl to dlouhý boj, Akatsuki už se začínali nudit, pořvávali po něm ať už svého malého brášku zabije. Takovou radost jim ještě nechtěl udělat ani jeden. Itachi chtěl zabít Sasukeho pomalu, ať je to co nejbolestivější a Sasuke na tom byl stejně. "Teď budeš trpět Itachi!" Sasuke udělal své nejsilnější jutsu. Nikdo to nečekal, ani itachi, krvácí z břicha, vypadá to, že ho Sasuke zabil. Ale jen vypadá. Itachi nabral poslední zbytky sil. "Chcípni!" a udělal jutsu, které Sasukeho povalilo na zem. Čeká ho jistá smrt…Akatsuki zmizeli s pocitem dobře odvedené práce, jen Itachi si ještě neodpustil připomínku. "Lepší vždycky zvítězí!"
Sakura utíkala za Sasukem, chtěla být u něho co nejdřív…Klekla si k němu a uviděla jeho oči, byly plné nenávisti a bolesti… "Sakuro! CO tu děláš?" Sasuke to nečekal, myslel si, že už ji nikdy neuvidí. Dívka se přes slzy smutně usmála. "Hledali jsme tě…" "proč?" "Blbá otázka!" odpoví Naruto. Chyběl mu jeho úsměv, jen máloky byl bez něj a tahle chvíle mezi ně patřila. Sasuke to stále nechápal. "Ale…Minule jste me taky hledali a jak jsem se k vám zachoval. Je mi…" Sakura ho přeruší… "PŠT. Teď nesmíš mluvit. Vyčerpává tě to" Sakuke zakroutil hlavou, zase nesouhlasil, jak jinak…. "Ne. Musím vám to říct…Už nebudu mít příležitost" Nikdo si to nechtěl přiznat, ale všichni podvědomě věděli, že má pravdu. Čekali, že z něho něco vypadne. "Sakuro…Dokážeš mi to odpustit? Jak jsme ti ublížil? Víš…já udělal jsem hodně kravit, ale tahle mě štve nejvíc." Na chvíli se odmlčí. "Nikdy jsem se neodhodlal říct ti, co k tobě cítím, ale měl jsem. Miluju tě!" Sakura polykala slzy, nedokázala mu říct, že ona ho ne. Nemilovala ho jako kdysi, ale byl něco víc než kamarád. Jak mu to vysvětlit? Sasuke to z čísti pochopil . "Nechci abys mi lhala, jenom proto, že zemřu. Chci abys to věděla." Dívka ke které mluvil se mu nedokázala podívat do očí… Sasuke se z posledních sil otočil na vykuleného Shina. "Shine! Promiň…choval jsem se k tobě hrozně." Shin jen přikývne, neodpovídá. "Naruto…" blonďák ho přeruší. "To je v pohodě…Nejsem to já, komu by jsi měl teď říct všechno co chceš." I Narutovi se po tvářích kutáli slzy. Chtěl ho nechat, ať řekne všechno, dokud ještě může. Jen ještě řekl pár slov předtým než couvl. "sasuke…ať už jsi udělal cokoliv, jsi můj přítel a budeš mi chybět.slibuju, že najdu Itachiho a pomstím tě." Sasuke je vysílený, přesto se pokusí ještě něco říct. Sakuro…Mi…"Nedokončí to. Nemůže, je mrtvý. "Sasuke!" Sakura s ním třepe o 106, trvá ji dlouho než ji dojde, že to nemá cenu. Nemůže tomu uvěřit, po všech těch letech to skončilo….Seděla vdle něj a dívala se mu do těch jeho černých očí, ztratily svoje kouzlo, nenávist, ale i lásku, naději, přátelství… "Sasuke my tě pomstíme!" slibila mu a myslela to vážně. Zabije Itachiho i kdyby to mělo stát její život. "Sakuro…Měl bychom jít!" Shin už postával vedle a chtěl jít. Sakura ho odevzdaně následovala. Shin vztal Sasukeho tělo a všichni 4 se ploužili do Konohy. Šli pomalu, každý si v hlavě srovnával svoje myšlenky…Ani jeden z nich si nedokázal představit život bez Sasukeho. Změnil se od té doby co se vrátil od Orochimara. Někdy byl pořád stejně bezcitný, ale už se naučil co to znamenají city. Kakashi si vzpomněl na svůj dávný rozhovor s ním. "Kakashi-sensei jestli mě někdo zabije, tak jen Itachi. S nikým jiný nebudu bojovat s takovou nenávistí. Nedokážu ji k němu zakrýt a to je chyba." Měl pravdu…

láska nebo hra - kapitola11

4. června 2008 v 22:10 | Kioko |  povídky
Sakura se ráno probudila s úsměvem. Měla dobrou náladu. ZA chvíli už byla u brány jako první, sedla si do měkké trávy, opřela o zeď a odpočívala. Netrvalo dlouho a uslyšela za sebou smích Naruta a Shina. "Ahoj Sakuro! Čekáš dlouho?" Sakura se usmála. "Ne… čekat teprve budeme na Kakashiho." Měla pravdu, sensei přišel až ta hodinu a půl. "Omlovám se, ale přes cestu mi přeběhla černá kočka a já to musel obejít." Sakura s Narutem obrátili oči v sloup a Shin se začal chlamat. Kakshimu to nebylo zrovna příjemné. "Půjdeme?" Vyrazil jako první, Naruto, Sakura a Shin se k němu hned přidali. "Kam šel?" Naruto položil otázku, která zajímala všechny. Sakura pokrčila rameny, vyjádřila tak pocity ostatních. Měli štěstí, Sasuke po sobě neskrýval stopy, mohli ho klidně hledat. Všichni 4 se dobře bavili, Shin s Narutem mleli jednu kravinu za druhou a Sakura s Kakashim se tomu smáli. Slunce už bylo vysoko, byli na cestě pár hodin bez jídla. Není divu, že si začal Naruto stěžovat. "Kdy budeme jíst? Mám hlad, že bych jedl cokoliv…" Sakura už to nemohla vydržet. "Tak si utrhni pár bobulí." Blonďák skřivil svůj obličej. "Fuuj! Nejsem býložravec." Pokračovali dál, Naruto už byl radši zticha, nerad by dostal další užitečné rady. Shinovi se pletli nohy, nebyl ještě pořádně uzdravený. Sakura rozhodla za všechny. "Pro dnešek by to stačilo. Půjdeme spát…" Nikdo nebyl proti…Naruto už aktivně rozdělával oheň, na 5. pokus se mu to i podařilo. Sakura stvořila něco čemu se dalo říkat večeře. Narutovi se to moc nezamlouvalo, ale měl takový hlad, že si i odpustil poznámky typu. "Kdo ti nakecal že je to jídlo? Taková lež…." Sotva to snědli Shin usnul, Naruto chvíli po něm a ani Kakashimu to dlouho netrvalo. Sakuře se nechtělo spát. Lehla si na záda a pozorovaa hvězdy. Ty ji stejně za chvíli ukolébaly a ona usla. Zdál se jí pofiderni sen, podobal se skutečnosti před lety…
Sakura šla od Tsunade, potkala Sasukeho. Černovlasý maník ji ignoroval, ale ona na něj čuměla jako na obrázek. Prošli kolem sebe, jen jednou, na chvíli se jejich oči střetli.Sakura se nemohla dívat na jeho záda, jak se pomalu, ale jistě oddalují. "Kvůli te pitomé pomstě zase odejdeš?" Sasuke se zastavil, ale s otočením se už nenamáhal. "DO toho ti nic není…" Sakura přikývla, po tvářích se jí valily slzy, nemohla je zastavit, i když se o to snažila. "Není…Jen bych ti chtěla říct, jak tě nenávidím." Setřela si slzy, otočila se a odcházela. Sasuke nechápal jak mu mohla něco takového říct. Spíš čekal, že se bude chovat jako hysterka…Překvapila ho, ale nevěděl, jestli příjemně nebo naopak. Než mu došlo, že by ji mohl něco říct, byla daleko. Viděl růžový flek - její vlasy. Dohnal ji, položil ruku na rameno a čekal co udělá…
"Ááááá!" Sakuru probudilo nějaké zapištění. Naruto skákal z jedné nohy na druhou. "CO ti zase hrabe?" Naruto se už uklidnil. "Po mě lezl nějaký strašně velký, chlupatý pavouk." Sakura sebou hodila zpátky na zem. Zatím nemělo cenu vstávat, slunce teprve vylézalo, ale obloha byla ještě spíš černá… Naruto měl kecací náladu. "Tady bych spal častěji, zdál se mi super sen! Jenže ten pavouk mě probudil…" Jediný kdo mohl komunikovat byla Sakura. Zbytek zase usl. "O kom se ti zdálo?" "O Hinatě…" Sakura se usmála. "No jasně, že se ptám…" Blonďák byl červený až za ušima. "Tobě se něco zdálo?" snažil se to zamluvit. Dívka na sobě nedalá znát rozčarování ze snu, zalhala. "Nevím…Nic si nepamatuju." TI 2 spolu kecali ještě dlouho o samých kravinách, dokud se Kakashi se Shinem neprobrali k životu. "Nezvedneme kotvy?" Všichni 3 byli pro. Dneska to bylo horší, po Sasukem nešli naít stopy jen sem tam, jako by je tam zapomněl zakrýt. "Ještě to zas tak hrozné není…"usoudil Shin a šel první. Zrovna se prodírali nějakým křovám, byli celí dopíchaní, Naruto tam málem zapomněl i oko. "Pochybuju, že by šel Sasuke tudy. Dyť by se rozcuchal!" nadávala Sakura. Shin ji dal v duchu za pravdu, ale pokračoval dál. Netrvalo dlouho a vylezli z toho na krásně rozkvetlou louku. Sakura neodolola, utrhla jeden květ a dala si ho do vlasů. Červený květ vypadal v růžových vlasech víc než dobře. Shin na ni obdivně koukal, Sakura nevnímala, šla dál. Nedívala se po stopách, tušila, že má jít tudy. Její srdce nezklamalo, vedlo ji správným směrem. Shina to už přestávalo bavit. "Nemyslíte, že kdyby Sasuke chtěl ať ho najdeme, tak se neukrývá?" Sakura po něm hodila vraždící pohled. Shin pochopil s táhnul se, dál pokračovali potichu.

Hokage

4. června 2008 v 19:28 | Kioko |  Naruto obrázky
1. Hokage - Shodai
2. Hokage - Nidaime
3. Hokage - Sarutobi
4. Hokage - Yondaime
5. Hokage - Tsunade