Naruto nemohl být pořád schovaný doma, stejně už neviděl denní světlo několik dnů. Nechtěl ven…stejně by na něj všichni jen čuměli, ukazovali, něco si špitali, ale do očí by mu nic neřekli… Dnes se ale rozhodl, že se na to vykašle, chtěl jít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu. V hloubi duše se chtěl jenom potkat s Hinatou, ale nepřiznal se to. Považoval za velkou náhodu, že vyšel zrovna když ona procházela kolem. Řekl jí jenom "ahoj!" a pokračoval dál. Měl pravdu, všichni na nho ukazují. Radši rychle zamířil do lesíku…
Sakura se konečně rozhodla zajít za Tsunade a promluvit si s ní. Slušně zaklepala a vešla. Hokage se netvářila zrovna nadšenš, al eodložila papíry a zeptala se. "Sakuro, co potřebuješ?" Růžovovlasá dívka se povzbudivě usmála a nejistě zašala vysvětlovat. "Tsunade sama… já… Chci odejít z Konohy!" Prsatá blondýna prudce vstala, Sakura si toho nevšímala. Přešla k oknu a pozorovala listí na stromech, jak padá k zemi…padají stejně jako její naděje. "Nemůžu tady zůstat. Už když Sasuke odešel k Orochimarovi, měla jsem problém vypořádat se s tým. Každý den jsem vstávala s nadějí, která se den ode dne zmenšovala… Všechno mi ho připomínalo, bolelo to, ale nemohla jsem na nho zapomenout. Teď už si nemůžu nic nalhívat, vím, že se nikdy nevrátí… Navíc ho zabil Naruto, člověk, kterého jsem považovala za přítele... Nenávidím ho!" Tsunade se zarazila, myslela, že na Uchihu zapomněla… Hned na to si vzpomněla na Dana, někdy to nejde, i když vzpomínky bolí… Hokage nezbývalo nic jiného než přikývnout, ještě chvíli se babili a Sakura se spokojeným úsměvem odešla.
Pár metrů od budovy Hokage potkala Sae. "Ahoj Sakuro! Už je ti líp?" pozdravil s blbým úsměvem a ještě blbší otázkou. Dívka přikývla a ještě dodala. "Jo! Důležité je, že za chvíli vypadnu." Celou dobu šli někam směr les, ale ted se Sai zmateně zastavil. "Cože?" Sakura dál pokračovala… "Nemůžu tady zůstat…" černovlasý maník tetokrát bez úsměvu ji sotva rozumněl, doběhl ji a chtěl se zeptat, jestli by nezůstala aspoň kvůli němu, ale nestohl to. Oba najednou spatřili blonďáka s oranžovou mikinou, jak leží opřený o strom. Naruto vstal…měřil se se Sakurou nenávistým pohledem. Zelené oči uhly dřív…odešla. Naruto se taky obrátil a šel domů… Sai tam zůstal nerozhodně stát… Měl chuť hoi zabít, kvůli němu se s ní ani nestihl rozloučit, už ji nikdy neuvidí… Vztekle kopl do stromu, ulevilo se mu, ale nepomohlo to…
Naruto přišel domů, unaveně za sebou zavřel dveře, vzpomněl si na to, co se stalo v lese a dostal strašný záchvat smíchu… Smál se aspoň 15minut a pořád nemohl přestat. Vytrhl ho až zvonek, s úsměvem na rtech otevřel. Stál tam Kakashi. Skoro mu vypadly jeho modré oči. "Kakashi-sensei… co vy tady?" Muž s maskou jen pokrčil rameny a bez vyzváníšel dovnitř. "potřebuju s tebou mluvit o našem týmu…" Naruto se zalekl, sedli si do malé, provizorní kuchyně a Kakashi začal mluvit. Kecal dlouho, ale vpodstatě šlo jen o jedno, že je jich v týmu málo. Sakura odešla a Sai vlastně není z jejich týmu. Danzo ho může kdykoliv zavolat, oproti ostatním tymů jsou v nevýhodě… Naruta něco napadlo. "Kakashi-sensei a co kdyby přišel někdo k nám?" Kakashi se podíval zaujatým pohledem, nad týmhle zřejmě nepřemýšlel, ale zdál se mu to jako dobrý nápad. Nevinné modré oči, říkaly, že to není vše co má na srdci. Dodal ještě… "A Sai už asi nebude s náma… Myslím, že má velkou chuť mě zabít." Kakashi protočil očima a radši se zdržel komentáře. Brzo na to odeše.
Naruto to uvítal, šel se osprchovat a spát. Ještě v posteli přemýšlel nad tám, kdo mu to mohl být… Nejradši by tam měl jednu osobu, ale to asi nepůjde. Když se nad tým zamyslel, pomalu měnil názor… Možná by to přece jenom ukecal. Vždyť oni mají jěště Akamara! S úsměvem na rtech spokojeně usl, doufal, že ho Tsunade s Kakashim pochopí…
Krásné... jako vždy ^_^