"Konečně doma!" usmál se Naruto při pohledu na hlavní bránu. Není divu, že je tak nadšený. Vrátili se z 3-měsíční mise, ale vyplatila se. Amatérskou skupinu, která už chvíli útočila na Koiohu. I Sakuřina tvář se rozjasnila, na Kakashim to nešlo poznat. Prošli bránou a rozdělili se. Kakashi musel jít informovat Tsunade o průběhu mise, už to chtěl mít za sebou. Ovšem jestli si myslel, že ho tým doprovodí, spletl se. Sakura odešla, chtěla si odpočinout. A Naruto toho využil, naivně si myslel, že by mohl jít s ní. Dočkal se ne zrovna vlídného, zeleného pohledu, radši se na patě otočil a šel na ramen. Stejně měl hlad…
Sakura chvíli přemýšlela kam by se mohla jít uklidnit, nakonec zvolila klidné prostředí lesa. Strašně ráda ležela v mechu a dívala se na oblohu, poslouchala zpěv ptáků a šustění stromů, když si s jejími vlasy pohrával malý vánek. To ticho přerušila velká rána. Prudce se posadila a otočila hlavu tým směrem. Byla odjakživa zvědavá bytost, takže se tam i hned rozběhla. To co viděla ji vyrazilo dech. Tu osobu i po tolika letech pořád pozná…Jen nechápala co tam dělá! První myšlenka byla, že je to určitě nějaká past od Orochimara. Sasuke by udělal cokoliv, kdyby mu ten slizký had nakecal, že to zvětší jeho sílu! Hlavou jí prolítla vzpomínka, jak jí řekl, že je nesnesitelná, když odcházel z Konohy. Bylo to jen pár slov, ale přesto pořád bolí. Dostala strašnou chuť nechat ho tam. Teď si přála jediné, aby chcípl! Otočila se a šla rychlým krokem. Ten se ale krok od kroku spomaloval, až se zastavila úplně. "Co když to není past a je vážně zraněný? To zemře…" Dohadovala se sama se sebou, až vyhrála ta citlivější. Pomalým, váhavým krokem k němu došla, pořád byl v bezvědomý. Zjistila jeho stav, vypadalo to, že má v sobě jed. "Tohle tady teď nevyléčím!" uvědomila si, ale i tak už zbytečně vyplítvala dost chakry.Vzala ho do náruče a nesla do nemocnice. Cestou na ni všichni hleděli, mysleli si, že s ním soupeřila a porazila. Ale našli se i takoví, kteří ji zrovna moc nevěřili. Sakura si nikoho nevšímala. Až v nemocnici se stala zase tou normální Sakurou. Sasuke už byl připravený na sále…Sakura se před dveřmi zarazila. Má to udělat nebo ne? Vždyť je to zrádce! Zradil Koninu, vykašlal se na kamarády, vysmál se ji kvůli tomu co cítí… Pokaždé když spolu bojovali (naštěstí to nebylo tak často) myslel si, že je neschopná, ta malá Sakurka jaká bývala…Proč by mu měla dokazovat, že se zlepšila? On je přece potomek z klanu Uchiha, který je neporazitelný (má opravdu vysoké sebevědomý), tak proč by se měla o něco snažit? Nakonec se rozhodla, sice si nebyla jistá, ale ať se stane cokoliv, bude si za tým stát…
Tsunade zrovna poslouchala Kakashiho, závěr mise se jí líbil, když do dveří vtrhla Shizune s prasetem v jedné ruce a nějakou zprávou v druhé. Ještě než začala mluvit, musela se uklidnit. Tím docílila jen toho, že byla Hokage s Kakashim dost napnutí. "Co se stalo Shizene?" pobídla ji netrpělivě. "Ho-Hokage-sama…přišla důležitá zpráva z Mlžné." Kakashi stále nechápal. "A proč jsi tak vystrašená? Ty jsi to četla?" Drobná postava se napřímila a začala rozpačitě koktat. "N-Ne! Ale jestli je pravda co se povídá…" Blondýna se svýma hnědýma očima začetla, překvapilo ji to natolik, že zapomněla zavřít pusu. Kakashi se začal smát, dokud mu neřekla co se stalo. "Mlžná má v Orochimarových poskocích i svojeho špeha. Ten včera vyslechl tajný rozhovor mezi Orochimarem a Kabutou… Tomu hadovi už se přestal Sasuke Uchiha líbit, prý na co by mu byl. Už má vyhlídlé jiné tělo, to znamená, že se ho bude chtít zbavit." Dopověděla zprávu a začala přemýšet nahlas. "To by se ho musel zbavit teď někdy. Ale SAsuke přece není takový idiot, aby to nepoznal. Snad se za těch let u něj přece jeno něco naučil…Aspoň zdrhnout!" Shizune se přikrčila u dveří a oznámila další novinku. "Pár lidí z vesnice tvrdí, že viděli Sasukeho zase ve vesnici v nemocnici!" TO už Tsunade na nic nečekala a vydala se tým směrem. U jedné sympatické sestřičky zjistila, že je to pravda. Má v sobě nějaký jed a měla by ho operovat Sakura. Tsunade si vzpomněla, jak byla Sakura zdrcená jeho odchodem, ale dostala se z toho. Začala ho nenávidět a byla to nenávist! Ne jen nějaké přesvědčování sama sebe i s okolím. Nebyla si jistá, jak to dopadne. Když vyběhla k operačnímu sálu, viděla růžovovlasou dívku, jak otevírá dveře s odhodlaným výrazem. "Sakuro!"
Ahoj nemohla bys mi napsat komentík na můj blog ? Prosím :-)