Naruto vstal a potichu, aby neprobudil Hinatu se vykradl z pokoje. Nemohl spát, radši se šel projít. Brouzdal jen tak po vesnici, až došel na hradby, odkzd byl krásný výhled na měsíc… "Brzy bude úplněk! Musím ho ukázat Hinatě z Listové, na sochách Hokagu je taky krásný výhled." Pomyslel si, když sedal. Skoro se lekl Gaary, který tam už taky byll. Beze slov si vedle něj sedl. Gaara se nenechal vyrušit ve svých myšlenkách. "Musím svou vesnici ochránit! Nenechám tolik nevinných lidí napospas bastardům! I kdyby to mělo stát můj život…" Jen ještě neměl žádný plán. S Narutem přemýšleli o otm samém, ale ani jeden o tom nezačal mluvit na hlas. Ale jedno na tom druhém poznali i beze slov, že vesnici zachrání, ať to stojí co to stojí!
Už se pomalu rozednívalo, když se za nima objevilo 5 ninjů. Až maník, který stál nejblíž k nim protrhl ticho. "To máme štěstí… Rovnou Kazekage s nějakým prckem! Žádné lepší soupeře už nemáte?" Jeho úsměv byl chladný, pomstychtivý. Naruto se na něj zakřenil, pro jistotu už dělal pár klonů a Gaara už se taky stavěl do bojobné pozice. Není nad rozcvičku hned po ránu…
Pro Naruta nebyl problém zabít jedinou holku v jejich týmu. Vypadala jako barbie a taky se tak chovala a bojovala. Naruto nechápal, jak můžou chtít s někým takovým zničit tak silnou vesnici. Ani Gaara si nevedl špatně… Pískem udusil černovlasého maníka, jeho krásné, modré oči se už zavřely navždy. I proti klukovi, s kterým si Naruto tak hezky popovídal, bojoval Gaara. Jejich schopnosti byly vyrovnané. NA Naruta zbyli další 2 maníci, kteří si byli hodně podobní, ale každý bojoval jinak. Jeden používal sharingan a druhý sílu, kterou měl větší než Tsunade. Uzumaki nestíhal uhýbat a ještě je kuchat. Nakonec se mu po dlouhém boji podařilo zabít toho s velkou silou. Jeho zelený pohled na sobě cítil ještě dlouho, ale neměl čas si ho všímat. Druhý maník začal zuřit. V hlavě měl jedinou myšlenku: pomstít bráchu!
Naruto už byl vyčerpaný, jeho protivník začínal vyhrávat. Už mu zrušil ruku, ale Naruto se stejně nechtěl vzdát. Z posleních sil vstal a udělal klon. Byl skoro bez chakry, ale musel ho zabít! Udělal rasengan, který jeho protivníka zasáhl. Usmál se, ale už nevydržel stát. Padl na zem. Jeho nepřítel už byl taky polomrtvý, zbývalo mu jen pár minut života. Přemohl bolest, vzal kunai a hodil ho po nehybném terči. Ještě než se zapíchl do Naruta, všichni 3 (Gaara už svého protibojovníka zabil) jasně uslyšeli Hinatin vystrašený hlas. "Naruto!" Blonďák se otočil po hlase milované osoby, pak ucítil jen prudkou bolest. Hinata rychle doběhla… "Naruto…Ne! Nesmíš umřít…" Slzy ji smáčely obličej, její hlas se třepal, srdce bolelo… Byla to nesnesitelná bolest, na kterou nebyl lék. "Hinato…Já… Vždycky jsem měl sen, že se stanu Hokagem, ten sen mě tlačil dopředu, jen kvůli němu jsem žil. Ale teď…Bez tebe nejsem nic. Ani ten titul by mě neudělal šťastným, kdybych tě neměl. Už se nesplní ani jedno, Hokagem nebudu a o tebe taky přijdu! Největší ztráta v mém životě..." Zvedl ruku, aby ji mohl utrít slzy valící se z jejich očí. Hinata mu ji chytla a přitiskla k tváři. "Ne! Musíš do nemocnice. Tam tě uzdraví." Věděla, že se to nestane, ale… Naděje umírá poslední. On jen zatřepal hlavou. "Vím, že umírám… Hinato miluju tě! Ty jsi moje světlo, když je všude tma. Já…Prosím udělej pro mě něco. Polib mě…naposledy." Hinata ho poslechla. Do toho jediného polibku dala veškerou lásku, kterou k němu cítila, bolest, kterou cítila z jeho ztráty i štěstí, které prožívala, když byla s ním. "Miluju tě už celý život… Nic se na tom nezmění!" šeptla mu chvíli předtým než zemřel. Jeho ruka spadla z jejího ramene. Byl konec… Lehla si na jeho hruď, už necítila tlukot srdce… Už nikdy neuslyší jeho smích, neucítí doteky, už ho nikdy neuvidí! NIKDY, NIKDY… To slovo jí nahánělo husí kůži. Její velká láska je mrtvá pár minut a jí už se šíleně stýská! Jak bez něj vydrží celý život?
Leží na posteli, ještě v pokoji v Písečné. Naštěstí brzo odejde. Gaara jim sám nabídl, ať jdou do Konohy. Hypnotizovala dveře. Pořád doufala, že se v nich objeví blonďatá hlava s úsměvem, který bude patřit jen jí. Ale nic se nestalo…Klika se ani nepohnula. Nechápala co Sakura myslí větou. "Nejbolestivější je sedět v pokoji a čekat na někoho, kdo už nikdy nepřijde!" Tehdy myslela Sasukeho a ona nevděla jak to myslí, teď ji musela dát za pravdu… Ať se podívala kamkoliv, všude viděla Naruta. Šla po vesnici a slyšela jeho smích, volat někoho jeho jméno. Pořád se otáčela, ale nikde nebyl. Nechtěla si připustit, že je mrtvý…
neeeeeeeeeeeeee Naruto!!!Chudák Hinata